Perlička: Kde se vzal muškát

Člověk | 22.02.2006

Muškát byl prvně název koření, pak druhu vinné révy a konečně naší květiny s vonnými listy pelargonie. Arabské názvy se šířily Evropou už od osmého století. Máme jich plnou kuchyň: cukr, rýže, kmín, káva, šafrán, pomeranč.

Sdílet

"Arabské" téma na Science Worldu doplníme a na čas uzavřeme drobnou lingvistickou perličkou.
***

Pojmenování květin v oknech venkovských stavení našich prababiček má původ – arabský. To je věc na první pohled překvapivá, ale ve skutečnosti je to jen jedno z mnoha slov arabského původu, která nás už mnoho staletí denně doprovázejí. Protože tu jsou tak dlouho, nijak exoticky nám už nepřipadají. Muškát byl prvně název koření, pak druhu vinné révy a konečně naší květiny s vonnými listy pelargonie. Arabské názvy se šířily Evropou už od osmého století, kdy Maurové dobyli Iberský poloostrov. My jsme s nimi nikdy přímý styk neměli a jejich slova se k nám dostávala prostřednictvím jiných jazyků: latiny, němčiny, italštiny… Máme jich plnou kuchyň: cukr, rýže, kmín, káva, šafrán, pomeranč… Řada dalších produktů uchovala původní arabské názvy v jiných evropských jazycích (cotton, limon, anilin „indigo“…). To byl důsledek zavedení mnoha nových plodin, které tehdy radikálně změnilo dosavadní zemědělství na Iberském poloostrově a pak i jinde v Evropě (i když ne všecky jejich dnešní názvy jsou arabské: broskev je český název, který vznikl spletením staročeského, vlastně počeštěného latinského názvu zelí brassica a jména břeskev, který zas vznikl počeštěním latinského slova persica pro skutečnou broskev; meruňka zas je počeštěné latinské armeniaca, tedy pojmenování „arménského ovoce“, či květák, což je překlad německého Blumenkohl a to zase překlad italského cavolfiore (karfiol), znamenajícího vlastně „zelný květ“, atd.).

Úryvek z knihy:
Dušan Šlosar: Otisky
Vázaná, 120 stran, 60 ilustrací, ilustrace Jan Steklík, 175 Kč, ISBN 80-7363-029-X, Dokořán, vyšlo 06. 02. 2006.
Anotace vydavatele:
Otisky jsou třetí částí trilogie o češtině. Přinášejí výklady o původu zajímavých slov, v nichž se otiskly stopy jejich původu a jejich historie. Čeština uchovává slova, která jsou starší než ona sama, a vedle toho má i pojmenování, která vznikla docela nedávno. Čtenář tu najde třeba vysvětlení názvů některých našich velkých řek, dočte se, který měsíc byl hruden, proč se posvícení na Moravě říká hody a ve Slezsku krmaš, co to je hural, odkud se vzal název chvostoskok, co má granát společného s granátovým jablkem, co to je šukati, odkud mají Brňáci slovo šalina a tak dále. A zároveň uvidí, jak se na to dívá ilustrátor Jan Steklík.