Jména řady evropských řek, včetně těch na našem území, jsou keltského původu. Dají se tato slova nějak jednoduše poznat?
V keltských místních jménech často nacházíme koncovky dunum-pevnost, briga-kopec, magus-pláň, bona-osada a předpony sego-mocný, uxello-vysoký.
Problém je ovšem v tom, že řada z měst s koncovkou bona byla založena Římany; keltské jméno se mohlo místu dát z jiného důvodu, takže výskyt místního názvu ještě zdaleka neznamená, že se na daném území někdy keltským jazykem opravdu mluvilo. Některá slova, například označení kolových vozidel, pronikla z keltských jazyků do latiny a keltské jazyky Caesarovy doby byly vůbec latině dost podobné (až hrozila srozumitelnost, mj. i proto Caesar při válce v Galii používal šifrování). Výzva číšnici k přinesení piva zněla v latině „Nata Bella, cervisiam da“, v galštině „Nata vimpi curmi da“. Proto je při označování místních jmen za keltského původu a zejména při interpretaci třeba jistá opatrnost.
Zdroj: Nicholas Ostler: Říše slova – jazykové dějiny světa, BBart, Praha 2007
Poznámky:
Jméno Vltava je ale možná spíše původu germánského. Koncovka -ava ve jménech řek znamená voda (viz příbuznost s latinským aqua); Wilth-ahwa = divoká voda.
Viz také:
Řeky si pojmenovali nejdřív
Za slovo keltského původu je pokládána Jizera-Iser. Podle jiných názorů je toto slovo ještě předindoevropské, odkazovalo by spíše k jazykům odpovídajícím baskičtině.
Viz také:
Chromozom Y naznačuje společné kořeny Velšanů, Basků a snad i Indiánů
Spekulace nad původem Basků a jejich jazyka
