Včera jsme si na Science Worldu představili čaj jako první globálně obchodovanou komoditu. (http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/E7C404A8AE2B6B06C12571B70064F72D)
Vzhledem k vysoké ceně čaje, poptávce a současně nabídce omezené na jediné místo – Čínu – není divu, že existovalo velké pokušení čaj různě „řezat“, „ředit“ či jinak omezit množství skutečného čaje ve směsi (skoro to připomíná dnešní způsob obchodování s nelegálními drogami). Toto pančování prováděli zčásti už samotní Číňané, zčásti pak evropští obchodníci na dalších článcích dodavatelského řetězce. Než byl prodán Evropanům, čínští zpracovatelé většinou čaje sklizené na různých místech spolu míchali – zřejmě bylo cílem dosáhnout nějaké standardní, „průměrné“ chuti.
Mnohé královské značky dnešního čaje, například Earl Gray, byly původně spíše padělky. Konkrétně chuť čaje Earl Gray vzniká nastavením řadou příměsí, například pomerančovníkovými a citroníkovými listy a bergamotem. Přidávaly se listy jiných keřů, kousky větviček čajovníku namísto listů. To působí ještě docela přijatelně, alespoň v porovnání s dalšími pančovacími surovinami: piliny, saze, namletá kůra, ba dokonce i pruská modř.
Vrcholem pak byla výroba čaje zcela nepravého, který lístky čajovníku vůbec neobsahoval. Mohly to být sušené a pražené květy bezu, ale kousek od Londýna se takhle vyráběla na první pohled dost děsivá směs javorového listí praženého s ovčím trusem. Cena byla v porovnání se skutečným čajem poloviční…
Zdroj: Henry Hobhouse: Šest rostlin, které změnily svět, Academia, Praha 2004
