Člověk |
Na jednu stranu existuje bonmot, že věda a prostituce jsou těmi nejpříjemnějšími povoláními. I ve vědě se ale najdou profese či osudy nepříliš záviděníhodné. Americký časopis Popular Science vybíral nejhorší vědecké příběhy. Nemusíte být přitom upáleni na hranici či lynčováni kreacionisty, abyste si užili své. Dokonce ani zahlcení žádostmi o granty či relativní chudoba není skutečným dnem vědecké práce...
Na jednu stranu existuje bonmot, že věda a prostituce jsou těmi nejpříjemnějšími povoláními. I ve vědě se ale najdou profese či osudy nepříliš záviděníhodné. Americký časopis Popular Science vybíral nejhorší vědecké příběhy. Nemusíte být přitom upáleni na hranici či lynčováni kreacionisty, abyste si užili své. Dokonce ani zahlcení žádostmi o granty či relativní chudoba není skutečným dnem vědecké práce…
Trudné je podle Popular Science obecně dělat např. postdoka, neboť v tomto případě závisí kariéra spíše na urputnosti a ochotě pracovat po nocích než na inteligenci. Pak ale existuje několik speciálních lahůdek. Např. propagátoři metrického systému v Americe stojí 2 proti zbytku země a jejich míry neužívá a nezná ani tajemník organizace. Výzkumníci lidských kmenových buněk v USA jsou občas terčem útoku náboženských fanatiků, navíc nikdy nevědí, zda jejich práce nebude zakázána či alespoň zbavena financování. Pak jsou zde ekologové, kteří pátrají třeba po nějakém ptákovi, který nebyl již několik desítek let k vidění a nyní je za úkol zjistit, zda vyhynul. Jiný ekolog zase hledí každý den několik hodin upřeně na vodní hladinu a počítá ryby – vždy, když se některá objeví, zmáčkne knoflík…
Popular Science uvádí skutečně vybrané nechutnosti. Výzkum znásilnění ve věznicích či obsluhu masturbačních zařízení u krav (kvůli umělé inseminaci, tady se mi udělalo při čtení opravdu nevolno, i když jsem neznal zdaleka veškerou použitou slovní zásobu). Taktéž při čištění (bělení) koster v muzeích si člověk užije a může téměř odepsat ruce. Pak jsou zde různé čichové výzkumy – zdaleka ne vše je automatizováno, a tak nešťastníci čuchají k výkalům či analyzují prdy (podle pachu je prý možné v některých případech usuzovat na diagnózu). Výzkumník moskytů se jimi musí nechat štípat, v některých případech pro něj dokonce mají cenu pouze úlovky hmyzáků, kteří se už napili jeho krve. Pak jsou zde astronauti či psychologové, kteří zkoumají odolnost lidí k těsným a nepohodlným prostorům (takže se např. zavřou na týden do auta). Při práci s mikroorganismy působícími choroby jako Ebola či Marburg jste v nebezpečí smrti. Při výzkumu bakterií působících průjem si pravděpodobně také užijete své. A pak samozřejmě můžete analyzovat vlastní produkt průjmu na přítomnost příslušných mikroorganismů…
Jaké nejhorší vědecké profese znáte vy, eventuálně jste je zakusili na vlastní kůži? Autor tohoto článku vzpomíná pouze na praxi na pražské VŠCHT, v rámci které mlel na ručním mlýnku rybí kůže (pak se z toho extrahoval tuk a v něm se stanovovalo PCB nebo něco podobného). Všude mě pak provázel pach rybiny, šupiny padaly z vlasů (u holiče mne pak odmítli ostříhat!), ruce byly mastné od tuku. Pamatuji si pouze, že při přesunech sem a tam jsem na celé katedře zamatlal rybím tukem všechny kovové kliky, takže si zřejmě užili i ostatní…
Komentáře
Napsat vlastní komentář
Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.