Student World

Podivný původ slov "socha" a "obraz", respektive i výrazů souvisejících se sochání a malováním.

Obraz bylo v češtině do zhruba 15. století označení pro sochu. Souvisel se slovesem "obřezat". Socha nebo plastika byla prostě něco, co vznikne ořezáním a osekáním – původní význam ve spojení s obřezáním ukazuje spíše na dřevné plastiky než na kamenné sochy.
Malba se pak pro odlišení začala nazývat "obraz psaný" (tj. sloveso psát je starší než vlastní psaní, původně znamenalo prostě obecnější "kreslit", hlavně barvami; uvažuje se totiž třeba také o společném původu slov "psát" a "pestrý"). V období renesance se pak obrazem začalo konečně myslet to, co dnes.
Zůstal ale problém, jak označit sochu. Slovo pro ní je také velmi staré původu, souvisí se slovy "rozsocha" či "sochor", která označovala nikoliv nástroje, ale určitý typ kmene. Tyhle kmeny se užívaly ke stavbě domů, kde hrály roli jakýchsi sloupů – do kterých se samozřejmě dalo vyřezávat, a dnešní "socha" byla na světě. Takže i v tomto případě označení pro dřevěnou plastiku předcházela soše kamenné… (přičemž sochy odlévané měly v té době navíc vlastní slovo, "slitina", jehož význam se od té doby také podstatně posunul)
Dřevěná socha se mimochodem vytvářela "rýpáním" (tedy různým dlabáním a osekáváním), pročež je logické, že sochař se označoval jako "rypák". Dušan Šlosar navíc podotýká, že koncovka "ák" svědčí o tehdejším dosti nízkém společenském statutu této profese (honák, sedlák, ovčák…).

Zdroj: Dušan Šlosar: Tisíciletá, Dokořán, Praha, 2005

autor Pavel Houser