Student World

Athéňané se nejprve pokusili přesvědčit mélské, aby se jim poddali dobrovolně.
"Nehodláme pronášet mnoho dlouhých řečí, vyzdobených krásnými slovy… Také si nemyslíme, že byste nás chtěli přesvědčit námitkami, jako že jste nám nijak neublížili… Spravedlnost dochází podle lidského výkladu uznání jen tehdy, jsou-li donucovací prostředky na obou stranách stejné. To však, co je dosažitelné, provádějí mocní, a bezbranní povolují… Jsme zde, abychom přispěli k rozkvětu svého panství."
"Jak by nám mohlo prospět upadnout v porobu a vám, abyste se domohli panství?"
"Protože pro vás by bylo lepší podat se, než dojde k nejhoršímu, my bychom zase získali tím, že bychom vás nepřivedli vniveč."
"Nemohli bychom být v klidu přáteli?"
"Nám neškodí vaše nepřátelství tolik jako vaše přátelství – to totiž pokládají naši poddaní za důkaz naší slabosti, vaše nenávist je pro ně naopak důkazem naší moci… Proto nám ulehčíte svým podrobením naše postavení, i bez ohledu na to, že rozšíříme své panství."
"Máme důvěru v přízeň bohů, že nepodlehneme, protože my, bohabojní, se chápeme zbraní nikoliv proti spravedlivým."
"Co se týče přízně bohů, nepochodíme špatně ani my… Uznáváme totiž, že bozi snad podle našeho domnění vládnou; naproti tomu víme naprosto určitě, že lidské síly ovládají vše, co mohou zmoci… uradíte-li se rozumně, nebudete pokládat za nečestné, že skláníte šíji před obcí jednou z nejmocnějších."
Mélští doufají, že jim přijdou na pomoc Sparťané a odmítají podmínky.
Athénští poslové uzavírají: "Pokládáte za jistější budoucnost než to, co vidíte před svýma očima. Ježto jste, spoléhajíce slepě v Lakedaimonské, v štěstí i v nejisté naděje, vydali vše v sázku, také všeho pozbudete."

(Zdroj: Thukydides: Dějiny peloponéské války, Praha, Odeon, 1977)

Došlo k válce. Mélos se bránil a zdálo se, že obléhání se protáhne. Když však Athéňanům došly posily, museli se vzdát. Athéňané muže popravili a zbytek obyvatelstva prodali do otroctví.