První mince na našem území jsou samozřejmě spojeny s Kelty, v následujícím článku se ale podíváme na to, kdy začal mince razit přemyslovský stát.
Třebaže existují mince označované jako „svatováclavské denáry“, převládá dnes názor, že ve Václavově době se v Čechách ještě mince nerazily. Statut svatováclavského denáru je nejasný, snad jde o mince ražené přeživšími Slavníkovci po dobytí Libice (asi v Polsku, snad v souvislostí s mocenskými aspiracemi Boleslava Chrabrého), snad jde až o ražbu knížete Jaromíra z 11. století.
Z doby krátce po Václavově zavraždění v roce 935 se v Čechách sice nacházejí depoty mincí, jde však o peníze německé (bavorské) a arabské. Příznivé podmínky pro vlastní ražbu mincí vznikly zřejmě až kolem roku 950, kdy došlo ke smíru mezi Boleslavem I. a císařem. V nálezech od té doby převládají mince domácího původu.
Za nejpravděpodobnější počátek ražby je dnes pokládán rok 960-962. Tradičně se předpokládá, že první mincovna byla kde jinde než na Pražském hradě, možné ale je, že od počátku fungovaly vedle sebe mincovny dvě, jedna i na Malé straně. Počet mincoven rychle rostl (vlastní mince razili například i Slavníkovci).
Počátky české ražby mincí snad souvisí s bitvou na řece Lechu (čeští vojáci se mohli seznámit s bavorským mincovnictvím). Porážka Maďarů navíc asi vedla k otevření obchodních tras na východ, což u nás zvýšilo potřebnost platidla. Je možné, že první české stříbrné denáry byly raženy už těsně před bitvou na Lechu, každopádně především podle bavorského vzoru.
Motivací pro ražbu mincí bylo také upevnění přemyslovské vlády v Čechách: pro svobodné muže byla zavedena všeobecná daňová povinnost, jistě bylo efektivnější vybírat daně v penězích než třeba v medu (což ve starší době opravdu fungovalo).
V roce 966, do kterého se klade návštěva Ibrahíma ibn. Jákuba v Praze, se již na pražském tržišti mince používaly běžně. Kromě dálkového obchodu sloužily mince pro větší transakce typu nákupu stád skotu, normální transakce ale fungovaly obchod výměnný – chyběla totiž obdoba současných „nejnižších“ mincí. I první české mince „vysoké hodnoty“ byly de facto jen stříbrnými plíšky s hmotností okolo 1 gramu. Z 10. století až na ojedinělé (a sporné) výjimky vůbec z našeho území neznáme mince zlaté, o zlaté ražbě není zmínka ani v Kosmově kronice. (Byť zlaté mince se užívaly v Bavorsku, v Uhrách a především v Byzanci.)
Zajímavé je mimochodem srovnání různých částí Evropy. Zatímco v raně středověké západní Evropě bylo bohatství údajně hromaděno hlavně v klenotech, na východě a severu šlo především o zlato a stříbro (včetně mincí, ale nejen – mince zde tedy nesloužila ani tak k oběhu, ale spíše byly schovávány, zakopávány atd.). České země se nacházejí zhruba uprostřed.
Zdroj: Zdeněk Petráň: První české mince, Set out, Praha, 1998
Poznámka: Absence zlatých mincí v raně středověkých dobách je zajímavá s ohledem na to, že keltské mince z 2.-1. století př. n. l. ražené na našem území (mj. na oppidu ve Stradonicích) byly převážně zlaté. Měli snad Keltové přístup k ložiskům zlata, která již v 10. století byla vyčerpána? (Fakt je, že hornictví ve středověkých Čechách bylo orientováno spíše na stříbro.)
Připravenou ve spolupráci se serverem Gold4You, http://www.gold4you.cz
