Student World

Počátky špionážních a tajných služeb spadají do oblasti starověkého Blízkého východu. Relativně nejméně rozvinuté byly tehdy v Řecku a v Římě. Špionážní a tajné služby patřily k faktorům, které oproti antickým státům zvýhodňovaly perskou říši a Kartágo.

Zpravodajské hry a intriky bychom měli tendenci spojovat s "lstivým orientálním myšlením". Důvod, proč se však poprvé rozvinuly na Blízkém východě, bude asi prozaičtější – vznikly zde nejstarší veleříše ovládající rozsáhlá, k centrální vládě často nepřátelsky se stavící území. Zpravodajské služby se za těchto podmínek staly nutnou součástí správy – na rozdíl od městských států typu Athén, které nic takového dlouho nepotřebovaly (a i Řím uvnitř dlouho fungoval jako malý městský stát). Je také jasné, že pro tajné služby existuje příznivější prostředí v despotickém zřízení než v systémem, kde tak či onak dochází k dělbě moci.
Zpravodajská služba bezprostředně závisí na rychlosti přenosu signálu. V perské achaimenovské říši byl vyvinut systém speciálních vyvolávačů, kteří vždy zprávu křičeli/opakovali a tak předávali dál. Buňky sítě, mezi kterými se povykovalo, musely samozřejmě být nějak speciálně umístěné, aby se signál mezi nimi dobře nesl.
Řekové na tomto poli objevili jakousi speciální variantu optické morseovky, kdy se ohňovými signály předávaly kódy odpovídající jednotlivým písmenům alfabety. Tento systém se však ve starověku příliš nerozšířil. Kromě ohňových a kouřových signálů existovala v antice i metoda, která k předávání zpráv využívala signalizaci prostřednictvím červených praporků.
V dobách punských válek mezi Kartágem a Římem byl systém zpravodajství a špionáže velkou výhodou Kartága. To využívalo především svých obchodních kontaktů, přičemž řada punských obchodníků fungovala současně jako vyzvědači.
Když Hanibal překročil Aply, Římany jeho plán naprosto zaskočil. Přitom nechybělo mnoho, a Hanibal se přes Alpy vůbec nedostal. Když totiž na svém tažení z Hispánie překonal Pyreneje a jeho armády vstoupily do údolí Rhony, zasáhla zpravodajská služba jihogalského řeckého přístavu Massillia, která upozornila Římany. Římské legie pod vedením Publia Cornelia Scipia se vylodily v jižní Francii, Hanibal je však dokázal přelstít (opět díky lepšímu zpravodajství), vyhl se jim a vyrazil k Alpám.
K úspěchům Římanů patřilo v této době snad jen odhalení jednoho poselstva makedonského krále Filipa V., které směřovalo k Hanibalovi. Taktéž jim padla do ruky korespondence mezi Hanibalem a jeho bratrem Hasdrubalem, který mu později táhl na pomoc z Hispánie. Díky tomu dokázali Hasdrubala porazit ještě dříve, než se obě kartaginské armády v Itálii spojily, a tato událost zřejmě definitivně rozhodla o tom, že Hanibalova italská výprava skončí přes jeho slavná vítězství a brilantní vojevůdcovské nadání nakonec neúspěchem.
Nicméně v době druhé punské války, byť Římané již byli pány moře, dokázal Hanibal stále bez problémů komunikovat z italského bojiště jak s Makedonií, tak i s domovským Kartágem a syrskou říší Seleukovců, a Římané nedokázali těmto kontaktům zabránit. Hanibalovy armády se taktéž dokázaly z Itálie přepravit zpět na africkou půdu (kde pak Římané Hanibala nakonec porazili v bitvě u Zamy).
Ještě o 100 let později představovala zpravodajská služba v boji s Římem důležitou výhodu pro pontského krále Mithridata.

Zdroj: František Dvorník: Počátky zpravodajských služeb, Prostor, Praha, 2001

Poznámka: Informace obsažené v tomto článku doporučuji brát s jistou rezervou. V knize jsem objevil několik zjevných historických chyb.

autor Pavel Houser