Až dosud se fMRI používala především ke zjišťování, jaké oblasti mozku jsou aktivní. Nyní vědci sledovali jen centra podílející se na zpracování vizuální informace. Rozdělili si je na malé oblasti o rozměrech 2 x 2 x 2 mm, tzv. voxely. Pak srovnávali, jak voxely reagují na zobrazované pixely. Pro experiment byly použity dopisy psané rukou.
Výsledkem nebyla nějaká přesná, zřetelná „fotografie“, ale spíše nejasné skvrnité obrazce. Následně byl ovšem vyhodnocovací software naučen, jak jednotlivá písmena vypadají – začal fungovat podobně aplikacím OCR. Nakonec tak pracuje asi i lidský mozek; když víme, že před sebou máme písmena, také je rozpoznáváme „digitálně“, ne podle toho, jaký mají přesně tvar. V jistě alespoň částečně chaotických smyslových datech se při čtení neztrácíme.
Článek byl publikován v časopisu Neuroimage.
Zdroj: Phys.org
Poznámky:
– U těchto experimentů vždy vyvstává otázka, zda je přiřazení mozková aktivita-vnější svět univerzální, nebo zda systém bylo třeba kalibrovat/učit pro konkrétního člověka (a navíc i pro konkrétní písmo pisatele? nebo dokonce unikátní kombinaci čtenáře a pisatele?) a u jiného by to bylo jinak.
– Viz také starší článek: Viděný obraz už jde přečíst z mozku – a co sny?
– Je ale trochu nápadné, že podobné články se objevují už několik let, pak se cca stejná funkčnost oznámí znovu, ale na výzkum zřejmě nikdo nenaváže (?). Tak již před mnoha lety se objevila tvrzení, že sledováním mozkové aktivity se dalo zjistit, jakou kartu z balíčku si subjekt vytáhl.
