Student World

Gramatická pravidla jsou samozřejmě nezbytná k tomu, abychom mohli komunikovat jazykem. Zajímavé poznatky o nich ovšem získáváme na jejich „hraně“, tedy když je jejich fungování nějak problematické.
Několik příkladů:

Existují matoucí věty, které gramatická pravidla umožňují chápat v celé řadě významů. Pozoruhodné je ovšem to, že my jako uživatelé mezi těmito významy většinou nevybíráme. Ukazuje se, že obvykle nám „vytane na mysli“ už pouze význam jediný. Oblíbeným příkladem je anglické Time flies like an arrow (obdobné českému čas plyne jako voda apod.). Tradičně se uvádí, že tuto větu je možné interpretovat třemi způsoby, podle toho, co pokládáme za sloveso. Psycholingvista Altmann si ovšem dal práci a zjistil, že možných, gramaticky správných významů je mnohem více (třeba time flies může být nejen obvykle v této souvislosti uváděná časová muška, ale i nový druh zipu, časový zip – obdoba časového zámku). Posluchač ovšem mezi těmito možnostmi nevolí na základě úvahy, rodilý mluvčí si další možné interpretace vůbec neuvědomí. Dvojznačnosti obvykle prostě nerozpoznáváme.
(Poznámka: zde by stálo za to zjistit, jak je to v českém, podobně oblíbeném ekvivalentu anglické věty – „ženu holí stroj“. Také nás, pokud nevíme, že jde o něco speciálního, napadne pouze jeden význam?)
Ve skutečnosti samozřejmě žijeme v určitém světě a slovům i větám přikládáme významy. Proto není nic divného, že „konzumaci pizzy s rodinou“ chápeme jinak než „konzumaci pizzy se salámem“. Jenže opět – tyhle potíže nám mozek nezahlcují a vlastně si je ani neuvědomujeme. Přitom jsme schopni rozumět téměř nekonečnému počtu vět – nemůže to být tedy tak, že bychom měli někde v hlavě databázi vět smysluplných a řídili se podle ní. Gramatika prostě není recept, podle kterého by stačilo postupovat.
Nakonec – dvojznačností si obvykle nevšimneme ani tam, kde obě možnosti dávají smysl, třeba když uslyšíme větu „zapomněl knihu, kterou četl (,) v autobuse“. Tady vyvstává otázka zvlášť záhadná: podle čeho se rozhodujeme pro jedinou interpretaci? (například aby gramatická struktura věty byla co nejjednodušší?)
Zajímavé v téhle souvislosti je, že zatímco věty vnímáme takto jednoznačně, u samotných slov se nám obvykle aktivují nejen jejich různé významy, ale i celé pole výrazů významově či zvukově podobných. Viz starší článek
Hledání v mentálním slovníku
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/5494AB281F3551F7C12571AD00596F33

***

Představte si, že by v lidském mozku existoval nějaký „program pro zpracování gramatiky“. Pak je zajímavé zjištění, že existují věty gramaticky správné, ale mentálně nezpracovatelné. Altmann uvádí jazykolam The wedding ring the woman the man the cousin loved loved loved tarnished, které snad může rozumět pouze člověk s programátorským myšlením (a snad ideálně bez přílišné znalosti angličtiny :-)).

***

Zajímavé také je, že gramaticky správné věty složené z existujících slov někdy vnímáme spíše jako pseudověty – tedy nesmyslné. Přitom jiné věty, jimž zjevně v reálném světě nic neodpovídá, nás ale nezarazí. Altmann dává za příklad „okřídlený jednorožec přeletěl ve velké výšce ohnivě rudou oblohu“. Tuto větu budeme chápat jako v pořádku – kde je pak tedy hranice oddělující věty od pseudovět?

Zdroj: Gerry T. M. Altmann: Výstup na Babylonskou věž, Triáda, Praha 2005

autor Pavel Houser