Klimatické změny sice v minulosti byly jednou z příčin proměn lidských kultur, přesto bychom však neměli jejich vliv přeceňovat. Civilizace se v důsledku klimatických změn spíše proměňují, než zanikají. Ostatně právě schopnost adaptovat se na různá prostředí je příčinou celosvětového rozšíření současného člověka.
Historik vědy a ekologie Pascal Acot ukazuje, že opakovaně uváděný vliv klimatu na určité dějinné události je často spíše legendou nebo vedlejším faktorem. Zpochybňuje třeba teze z moderních dějin, podle kterých Napoleona i Hitlera v Rusku porazila především extrémně silná zima. Nesouhlasí ani s tím, že by proměny klimatu stály na Blízkém východě u kořenů neolitické revoluce (za její hlavní příčinu pokládá spíše interní vývoj tamější společnosti). Krátce poté, co první lidé dorazili do Nového světa, osídlili celý kontinent se všemi jeho různými klimatickými oblastmi – jak vidno, adaptace na „změnu“ podnebí tedy proběhla velice rychle.
Acot ve svém výčtu pokračuje. Klimatické faktory, konkrétně tehdy probíhající ochlazování, neměly podle něj žádnou zvláštní roli ani při pádu Říma (tam kromě vnitřních faktorů výrazně do dějin promluvily epidemie). Taktéž role klimatických změn při zániku Staré říše Mayů je velmi diskutabilní. (Poznámka: paradoxně se v minulosti konec klasické mayské civilizace spojoval s příchodem vlhčího klimatu, teď se zase dává do souvislosti se suchem v monzunových oblastech, které mělo současně přispět také k pádu dynastie Tchang v Číně.)
V jiných případech Acot ovšem velký vliv klimatických faktorů připouští, například relativní rozkvět Evropy v 11.-13. století podle něj opravdu souvisel s tehdejší teplou fází. Nicméně na konci této fáze se podle něj minimálně stejnou měrou jako ochlazení podepsaly katastrofální epidemie.
Zdroj: Pascal Acot: Historie a změny klimatu, Karolinum, Praha 2005
