Student World

Behaviorální ekonom D. Ariely vysvětluje na základě výsledků svých experimentů, že existuje určitá hranice, od které člověku částka, jež je ve hře (motivační faktor), začíná přerůstat přes hlavu. Brání v soustředění na samotnou práci, peníze hypnotizují. Pochopitelně, že „oblast zlomu“ je dost subjektivní a závisí spíše na tom, v jakých relacích dotyčný žije. Nicméně pokud si za hodinu můžete v rámci experimentu vydělat svůj půlroční příjem, výkon už jde dolů (jak že se to vlastně testovalo? americká univerzita by se v takovém experimentu v USA nedoplatila, nicméně dostatek výsledků šlo získat v Indii).
Arieli se domnívá, že „v banku“ by tedy měla být relativně nižší částka. Např. obrovské bonusy pro vrcholné manažery nemusejí vůbec vést k tomu, že dotyční budou pracovat efektivněji. Než platit nějaké splnění „celkových cílů“ dejme tomu za rok, stálo by za úvahu vyplácet plovoucí odměny třeba každý měsíc.
Co je ale nejzajímavější, přemotivovanost údajně funguje i u zvířat. Alespoň to tvrdí Arieli. Zde přirozeně nemá povahu finanční, ale projevuje se jako lidská tréma, tj. sociální tlak. Takže šváb, který má doběhnout ke kořisti, je ovlivněn tím, že ho přes plexisklo odděleně pozoruje jiný šváb. Pokud jde čistě o schopnost běžet, pak přítomnost jiného švába rychlost zvyšuje. Když má pokusný šváb ale k potravě najít cestu bludištěm, pak už je tomu naopak.
Takže další věc – některé činnosti přemotivovanost negativně ovlivnit nemusí, i když u člověka těžko říct, jaké je zde kritérium (asi to např. nebude fyzická vs. duševní práce, jak by se zdál naznačovat případ švábů, z nervozity může člověku klidně padat z ruky i nádobí, přičemž umývání nádobí bychom za intelektuální činnost asi neoznačili).

Zdroj: Dan Ariely: Jak drahá je intuice?, Práh 2011

Poznámky:

Pravděpodobně platí ale i opačný trend, kdy od určité hranice nás zvyšování částky ve hře nestresuje, protože nám splývají (asi jako bonus 1 miliarda Kč vs. 2 miliardy Kč).

Průběžně vyplácené bonusy zase mohou motivovat k předstírání, že plán se splnil – a pak najednou vypadnou kostlivci ze skříně.
Kniha jako celek je (subjektivně) poněkud kýčovitá, většina uváděným výsledků by se dala interpretovat i jinak.

autor Pavel Houser