Student World

Motivace pro podobnou expanzi je nasnadě, ovládnutí obchodních tras. Přemyslovská říše vznikala (jistěže nadsázka) jako firma na obchod s otroky. Praha 10. století je sice popisována jako obrovské tržiště, ale její pozice nebyla zdaleka neotřesitelná. Výhoda Českých zemí – uzavřenost horami, které oblast chránily před nájezdy – mohla působit i kontraproduktivně. V klidnějších dobách problematická dostupnost země obchodníkům naopak překážela a obchodní stezky měly tendenci Prahu obcházet.
Je tedy logické, že by se Boleslav I. snažil ovládnout co největší úsek obchodní trasy. Poměr nákladů a výnosů by mohl být i příznivý, jenže to moc neznamená. Lze argumentovat tak, že raně středověké státy si dokázaly podmanit jen území, které už předtím bylo nějakým způsobem centralizované – kde existovala autorita, s níž bylo možné jednat.
Stačí si uvědomit, že východofranská říše v 9. století nedokázala podrobit Čechy – zřejmě právě proto, že šlo dobýt hradiště, porazit nějakého knížete a přimět ho uznat závislost, jenže ostatní toho neuposlechli. Obdobně by se dal chápat i boj s polabskými a pobaltskými Slovany. Svatá říše byla úspěšná, když zde už předtím existovala nějaká centrální reprezentace. Po kolapsu uznávaných dynastií v 10. století se území polabských a pobaltských Slovanů opravdu začala dobývat ohněm a mečem, ale moc to nešlo a trvalo to dlouho (a pro místní obyvatele to samozřejmě mělo mnohem brutálnější podobu než prostě uznání lenní závislosti ze strany místního knížete).
Z čehož má mj. vyplývat, že nadvláda Boleslava I. nad Krakovskem je možná spíše iluzorní a v té době těžko mluvit o nějaké „přemyslovské říši“.

Mimochodem, ani ona zmíněná přírodní ochrana Čech nemusela být ale rozhodně absolutní. I když nevíme, v jaké míře byly Čechy ovládány Avary, na počátku 10. století se Maďaři neomezili na zničení Velké Moravy, ale jejich stopy lze podle všeho nalézt i v jižních Čechách.

Ještě poznámka k šíření křesťanství (dle zdroje viz níže). Vesměs bylo elitami zemí na hranicích křesťanských říší vnímáno prostě jako součást aristokratické kultury, určitého luxusnějšího životního stylu. Snad až na úrovni automobilu nebo mobilního telefonu. Proto místní elity nebylo třeba k přijetí nové víry příliš přesvědčovat, neb křesťanství nechápali jako „zvěst“. Christianizace vylepšila pozici země vůči sousedům (včetně toho, že následně mohlo mnohem snáze docházet k dynastickým propojením). Samozřejmě ale takový krok nebyl bez rizika, protože to mohl vždy být podpůrný argument pro domácí opozici.

Zdroj: David Kalhous: České země za prvních Přemyslovců v 10.-12. století, Libri 2011

autor Pavel Houser