Student World

Ve velké většině jazyků existuje značné napětí mezi psanou a mluvenou podobou celé řady slov. Proč k tomuto jevu došlo?
První příčinou jsou samozřejmě historické nedůslednosti, psaný jazyk je konzervativnější, mluvená řeč podléhá rychlejšímu vývoji. Druhým faktorem je pak to, že mluvený jazyk se navíc neproměňuje na území svého výskytu konstantně, drobí se do různých nářečí. Úkolem psané varianty je pak integrovat heterogenní prostředí, abeceda je tedy do jisté míry zbraní centrální moci proti odstředivým tendencím.
Např. v Číně je dnes situace taková, že lidé hovořící řadou dialektů si mezi sebou navzájem vůbec nerozumí, ovšem čínské znaky fungují jako patřičný tmel celého státu.
Poslední, velmi důležitý důvod odlišnosti psaného a mluveného jazyka pak uvádí Bohumil Blažek: Dnešní psaná podoba jazyků slouží totiž spíše k přemýšlení a tichému čtení, nepředpokládá se, že by se podle ní vůbec mluvilo. Proto je důležité psát "dub" místu "dup". Významný není zvuk jako takový, ale jednoduchá a elegantní souvislost s příbuznými termíny ("dubový"), stejně jako odlišnost od slov stejně znějících ("dup"), které by však rušily v "žádoucích" asociacích. Psaná podoba slova tedy spíše než zvuk s sebou chce nést patřičné "asociační pole".

(Zdroj: Bohuslav Blažek: Zprávy z Babylónské věže, Albatros, Praha, 1984)

autor Pavel Houser