***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Historické výklady se snaží najít nějakého konkrétního chytrého Filipa. Tak třeba může jít o Filipa Evangelistu ze Skutků apoštolů. Tady by pak ale zbývalo vysvětlit, proč se z Bible převedlo úsloví právě do češtiny a ne do jiných jazyků.
Totéž pak platí pro odvození z postav sv. Filippa Beniziho či sv. Filippa Neri. Nejstarší známější Filip, makedonský král (v řečtině znamená jméno zkráceninu od philos-hippos, milovník koní), také není příliš pravděpodobným kandidátem, ba ani útočné řeči Demosthenovy namířené proti němu (filipiky) základ českému rčení nejspíš nedaly.
Proto dnes oproti snahám odvodit vznik rčení od historických postav převládají jiné teorie: filip by mohl být odvozen z filuty, fillip v angličtině znamená podnět/stimul/povzbuzení. Mít filipa by pak znamenalo mít „jiskru“, od čehož se dá k inteligenci už přejít docela dobře. Karel Čapek přišel i s kuriózní představou, že filip by mohl souviset se slovem filozof (jenže to v obecném jazyku synonymem inteligence rozhodně není).
S dnes údajně nejpřijímanější asociační teorií přišel jazykovědec V. Šmilauer. Podle něho máme spojená s inteligencí slova začínající na fi – filuta, fígle, fištrón. To samozřejmě nevysvětluje, proč se říká „mít filipa“, nicméně ukazuje, proč se říká spíše „mít filipa“ než třeba „mít pavla“.
Zdroj: Michal Novotný: Zákulisí slov do třetice, Motto, Praha 2006 a další
