Student World

pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

To, že hypnóza v nějakém ohledu funguje, nebude asi vesměs problém připustit. To, že se kolem ní vyskytuje spousta šarlatánství, je rovněž tak nepochybné. Z hlediska skeptika se ale nabízí jedna otázka: kdyby to všechno bylo opravdu funkční, pak se přece této metody bude mnohem více využívat a ještě spíše zneužívat.

Proč tedy nepotkáváme na každém kroku lidi, kteří při vyslovení slova „pes“ řeknou „haf“? (Jak byla tzv. posthypnotická sugesce prezentována v Gordonově Doktorovi v domě.) V následujícím textu vycházíme ze solidní knihy vydané nakladatelstvím Academia.

Zdánlivě většímu využívání hypnózy nic nebrání. Kliničtí hypnotizéři údajně uvádějí, že ještě v „transu“ je třeba zadanou instrukci odvolat, jinak přetrvá (může přetrvat, pravděpodobně přetrvá) i do bdělého stavu.
Příklady následného chování jsou kuriózní: pokusné osoby například dostaly za úkol, aby dýchaly při čtení každé sudé stránky dvakrát rychleji a při čtení každé liché stránky naopak dvakrát pomaleji než obvykle. Následná kontrolní měření potvrdila, že to docela fungovalo. Problém byl však ve výsledku kontrolního pokusu, kdy se dobrovolníkům podobná instrukce předložila zcela vědomě. Zatímco posthypnotická sugesce postupně vyhasínala, kontrolní skupina v podivné kombinaci četby a dýchání pokračovala.

V jiném experimentu spočívala posthypnotická sugesce v každodenním zasílání korespondenčního lístku na adresu psychiatrické laboratoře. Opět se ukázalo, že účinněji ale fungovala jiná metoda – prostě o to dotyčné mimo hypnózu požádat, eventuálně je motivovat malou finanční částkou. Kontrolní skupina byla přitom vybrána z osob, které byly stejně hypnabilní jako hypnotizovaný vzorek.
Zdá se, že osoby postupně si uvědomující posthypnotickou sugesci se proti ní snažily spíše bránit. Osoby, které zasílání lístků slíbily při plném vědomí, měly naopak lehkou tendenci přijatý závazek dodržet.

Zdroj: Stanislav Kratochvíl: Experimentální hypnóza, Academia, Praha 1999

Poznámka:
Sebevražední atentátníci také nejednají pod vlivem hypnózy. Zdá se tedy, že hypnóza sice funguje, ale v porovnání s „vymytím mozku“ nebo vydíráním, prostou žádostí či tržní smlouvou není prostě příliš účinná. Vysoce hypnabilní osoby bývají obecně submisivní/náchylné přijímat přání svého okolí i jiným způsobem. Je to tedy, snad až na speciální využívání v medicíně, vlastně zbytečná metoda…

autor Pavel Houser