Od dob prvních dynastií se Egypťané pokoušeli expandovat na jih a ovládat Núbii. Nejdále se dostali v době nové říše, zhruba ke čtvrtému kataraktu, zde se však expanze zastavila. Mělo to nějaký důvod?
Samozřejmě, že podobné události jsou „historická náhoda“, expanze zpravidla neprobíhá do nekonečna, v určitý okamžik začne expandující říše upadat nebo je zaměstnaná jinde (Egypt v Asii apod.), nicméně jedna zajímavá příčina hranice egyptské expanze zde přesto je: Nil.
V oblasti čtvrtého kataraktu totiž Nil provádí „zahnutí“ a kus doby teče na jih. To není bez významu. Nil byl dobře splavný proto, že po proudu bylo možné se nechat nést a proti proudu použít větrů, které v Egyptě i Núbii téměř vždy vanou ze severu. Proti proudu Nilu směrem na sever bylo ale velmi obtížné se dostat. (Jinak katarakty se v době vysokých stavů vody daly projet, nebo zde byly vybudovány „klouzačky“, po nichž se lodě přetahovaly.)
Nešlo ani tak o otázku vojenských expedic, ty se stejně pohybovaly po souši (a až k pátému kataraktu vedla pozemská stezka, navíc zkratkou). Nicméně říční spojení bylo klíčově z hlediska normální správy. Později měli s tímtéž problém i núbijští vládci. Příslušný úsek Nilu od sebe odděluje dvě hlavní centra Núbie, Napatu a jižnější Meroe asi 200 km na sever od Chartúmu. Někdy dokonce núbijští králové ponechávali oblast „zahnutého“ Nilu zcela vlastnímu osudu.
Zdroj: Evžen Strouhal: Sedmkrát do Núbie, Vyšehrad 1989
Kniha obsahuje celou řadu zajímavých informací o núbijských dějinách; v češtině takových titulů rozhodně mnoho není. Trochu problém je čas – těžko odhadnout, co mezitím odhalily nové archeologické nálezy a jaké poznatky proto už neplatí. Přesto ale několik zajímavostí:
– Na rozdíl od Egypta bylo území Núbie ve starověku několikrát téměř opuštěno. Zčásti k tomu přispěly egyptské nájezdy, zčásti nájezdy kočovníků ze Sahary, zčásti problémy místního zemědělství. Na rozdíl od Egypta se zde Nil nikdy nepodařilo tak zkrotit, záplavy často spláchly celé vesnice atd. Půdu na západním břehu Nilu také občas zavál saharský písek. Voda na pole či spíše zahrádky se často dopravovala ručně. Šadúf (v Egyptě používané vahadlo) se zde uplatňoval jen obtížně, mj. kvůli příliš velkým výškovým rozdílům (vysoké břehy). Lepší zemědělské využití zdejší půdy umožnila až tzv. sákija (kolo s nádržkami na vodu poháněné dobytčetem), ta byla však zavedena až na přelomu letopočtu.
– Starověká Núbie byla podle archeologických nálezů po většinu času osídlena spíše europoidním obyvatelstvem. Otázka je to lehce politicky citlivá – např. v USA dnes existuje občas tendence prezentovat starověký Egypt jako „černošskou civilizaci“. Pravdou ale je, že ač třeba sudánský neolit vznikl pod blízkovýchodním/egyptským vlivem, přesto zde byl hlavní obilninou vnitroasijský čirok. Núbie tak stála někde mezi Egyptem a Afrikou, její obyvatelstvo se (na rozdíl od Egypta) ve starověku navíc měnilo. Také je zde trochu problém v terminologii, zda hovoříme o Núbii, zemi Kuš, Súdánu… Mezi prvním kataraktem (i ten byl na počátku egyptských dynastií ještě mimo vlastní Egypt) a Chartúmem je to hodně daleko.
– Núbie byla v určitých ohledech poegyptštěna tak, že některé rysy zde přetrvávaly déle než v samotném Egyptě – například moc Amonových kněží v Napatě (chrám zde přetrval dlouho poté, co Egypt byl helenizován a posléze pokřesťanštěn). Dokonce i přesun centra do jižnější Meore se někdy vykládá tak, že místní vládcové se snažili uniknout panující teokracii. Totéž platí o stavbě pyramid či přinášení lidských obětí, kterýžto zvyk, v Egyptě vůbec sporný, vzal za své někdy v průběhu 1.-2. dynastie. Naopak v době kermské říše (před 1500 př. n. l.) byl např. v oblasti třetího kataraktu nalezen vládcův hrob s více než 300 obětovanými lidmi. Na druhé straně ale Núbie nebyla jen nějakou egyptskou provincií či okrajovou oblastí, existovala zde řada specifických kultur.
Viz také:
Kde hledali tajemno staří Egypťané? V Núbii
