Všeobecně se předpokládá, že předlohou pro biblickou potopu světa, jejíž nejstarší záznam pochází ze starověkého Sumeru, byly záplavy Eufratu a Tigridu. Jakési potvrzení tohoto názoru nám dávají i archeologické nálezy. Všechno ale může být i jinak…
V první řadě je třeba říci, že samotná vazba mýtů a legend na konkrétní "dějinné" události bývá poněkud ošidná; lze však rozumně předpokládat, že katastrofické mýty měly přece jen nějaké reálné předlohy.
Záplavy Eufratu a Tigridu nemusejí být přitom jedinou předlohou potopy světa. Jaroslav Petr zmiňuje v článku Černomořská potopa světa (VTM/Science 12/2004) i možnost, že inspirovat mohly i události v Černém moři před asi 8 000 lety.
Na konci doby ledové, kdy byla hladina moře níže, nebylo Černé a Středozemní moře podle všeho nijak propojeno. Černé moře bylo malým, zřejmě sladkovodním jezerem (alespoň to naznačují nalézané typy ulit a lastur sladkovodních živočichů). Jak led ustupoval, hladina moře stoupala. Kolem roku 6400 př. n. l. se hladina Středozemního moře začala přelévat přes šíji Bosporu a nakonec ji protrhla. Následovaly zřejmě poměrně kataklyzmatické události.
A důkazy? Počítačové modely údajně vycházející z geologických analýz černomořského dna ukazují, že proudy vod protékající do Černého moře se nestáčely účinkem Coriolisovy síly. To by znamenalo, že vody tekly tak rychle a s takovou energií, že na ně rotace Země měla jen zanedbatelný vliv. K zaplavení Černého moře tedy nedošlo pozvolným vyrovnáváním hladin.
Poznámky:
– Popsané modely ukazují, že Černé moře by se i "kataklyzmatickým" způsobem naplnilo asi za 35 let. To je sice velmi rychlé, přece jen to však příliš neodpovídá 40denní biblické potopě světa.
– Pravda je, že ani to, jak je text líčen už v mezopotámských pramenech, příliš neodpovídá obyčejnému rozvodnění Eufratu či Tigridu.
– Jako závažná mi přijde námitka, že podle provedených modelů byly změny nejkatastrofičtější na severu Černého moře (Azovské moře a Krym). To ale příliš neodpovídá rozšíření mýtu o potopě právě na Blízkém východě (leda bychom předpokládali rozsáhlé přesuny obyvatelstva).
– Kromě potopy světa se události spojené s protržením Bosporu někdy pokládají i za předlohu pro Platónovu Atlantidu. Zde se navíc často spekuluje třeba i o erupci vulkánu na Théře, který přispěl ke konci mínojské Kréty. Nemáme ale k dispozici žádný důkaz, že si Platón své vyprávění v dialozích Timaios a Kritias prostě nevymyslel; konec konců mu nešlo o historii, ale o alegorii sloužící k vyjádření vlastních politických idejí.
