Student World

Proč se výdělky prostitutek /za posledních sto let/ tak propadly? Došlo k tomu proto, že dramaticky klesla poptávka. Nikoli ale poptávka po sexu. Ta je stejně velká jako dřív. Prostituce je však podobně jako každé jiné odvětví silně citlivé na konkurenci.

Kdo je teď největším konkurentem prostitutek? Jednoduše řečeno, každá žena, která je ochotna mít s mužem sex zadarmo.

Není žádným tajemstvím, že sexuální mravy se v posledních desetiletích výrazně uvolnily. Výraz „příležitostný sex“ před stoletím neexistoval (nemluvě o volných vztazích „přátel se vzájemnými službami“). Narazit na mimomanželský sex byl tehdy mnohem těžší a hrozily za to výrazně vyšší sankce než dnes.

Představme si mladého muže těsně po vysoké škole, který není připraven se usadit, avšak chce si užívat sexu. V dřívějších dobách by pravděpodobně využíval prostituce. Byla sice nelegální, nebylo však těžké ji vyhledat a riziko zatčení bylo minimální. Krátkodobě byla sice relativně drahá, v dlouhodobějším pohledu však byla výhodná, protože ji neprovázely rizika nákladů nechtěného těhotenství nebo nutnosti slibovat manželství. Nejméně 20 procent Američanů narozených mezi lety 1933 a 1942 zažilo svůj první pohlavní styk s prostitutkou.

Teď si představme stejného mladého muže o dvacet let později. Díky posunu v sexuálních mravech má k dispozici mnohem vyšší nabídku neplaceného sexu. Z jeho generace ztratilo panictví s prostitutkou pouze 5 procent mužů. A určitě to nebylo proto, že by se on a jeho vrstevníci šetřili na manželství. Předmanželský sex mělo více než 70 procent mužů jeho generace ve srovnání s pouhými 33 procenty v předchozí generaci.

Předmanželský sex se tak stal výhodnou náhradou prostituce. A s poklesem poptávky po placeném sexu se podstatně snížily i výdělky těch, kteří jej poskytují.

Kdyby byla prostituce běžným hospodářským odvětvím, mohla by najmout lobbisty a tlakem na vládu a zákonodárce bojovat proti nekalé konkurenci předmanželského sexu. Snažila by se prosadit kriminalizaci předmanželského sexu nebo alespoň jeho těžké zdanění. Když američtí oceláři a producenti cukru začali pociťovat tlak konkurence levnějšího zboží z Mexika, Číny nebo Brazílie, přinutili federální vládu, aby zavedla cla, která chránila jejich domácí produkci.

Takovéto ochranářské tendence nejsou ničím novým. Již před více než 150 lety francouzský ekonom Frédéric Bastiat napsal svou „Petici výrobců svíček“, údajně na obranu zájmů „výrobců svíček, svícnů, voskovic, lamp, lustrů, svítilen, kandelábrů, kratiknotů, zhasínadel, jakož i výrobců loje, oleje, pryskyřic, alkoholu a obecně všeho, co souvisí s osvětlením“.

Tato odvětví, stěžuje si Bastiat, „jsou vystavena nekalé konkurenci ze strany jistého zahraničního rivala, jehož výrobní podmínky při produkci světla zcela zjevně převyšují veškeré naše možnosti a schopnosti, a sice v tak obrovské míře, že tento konkurent zaplavuje náš domácí trh světla za pohádkově nízké ceny.“

A kdo byl ten hanebný zahraniční konkurent?

„Nikdo jiný než slunce,“ píše Bastiat. Jeho petice žádá francouzský parlament, aby přijal zákon, který nařídí všem občanům zavřít, zatlouct a zazdít všechna okna a veškeré další otvory a škvíry, kudy by mohlo do domů vnikat sluneční světlo. (Jistě, Bastiatova petice byla satira; mezi ekonomy se to pokládá za velmi radikální výstřelek.)

Prostituce jako odvětví želbohu postrádá obhájce tak zaníceného, třebas z legrace, jakým byl Bastiat. A na rozdíl od producentů cukru a oceli má ve washingtonských koridorech moci pramalý vliv – i přesto, musíme podotknout, že má mezi vysokými vládními úředníky velmi početné konexe. To vysvětluje, proč je toto odvětví tak těžce zmítáno neomezovanými vichry volného trhu.

***

Tento text je úryvkem z knihy

Steven D. Levitt, Stephen J. Dubner

SUPERFREAKONOMICS: Skrytá ekonomie všeho. O globálním ochlazování, vlasteneckých prostitutkách a o tom, proč by si sebevražední atentátníci měli kupovat životní pojistku.

Dokořán 2010

O knize na stránkách vydavatele

(jedná se o verzi před závěrečnou korekturou)

autor