Dvanácté století není z dnešního pohledu dobou nijak přelomovou, jinak to však vidí autor knihy "Intelektuálové ve středověku". Právě v tuto dobu totiž vznikala první evropská města a stejně tak první "renesance".
Le Goff uvádí svá slova na pravou míru následujícími výklady: není samozřejmě pravda, že by veškerá města zanikla po pádu západořímské říše. Jednalo se však o malá správní střediska se zanedbatelným životem hospodářským (trhy, řemesla) a kulturním (univerzity). Města v pravém slova smyslu existovala tehdy spíše v islámském světě.
Pokud Le Goff mluví o první renesanci, vysvětluje také svůj vztah k pojmu "karolinská renesance". Tvrdí, že se jedná spíše o frázi a k žádné větší kulturní obrodě kolem roku 800 nedošlo. Ani největší myslitel té doby, Jan Scottus Eriugena, nezískal v té době větší ohlas a musel být znovu objeven právě ve 12. století.
Ve 12. století vznikla ovšem města nová, již de facto odpovídající našemu dnešnímu chápání tohoto pojmu. Centry nové vzdělanosti se stala především Paříž, Chartres, Remeš a Orleans. Renesance se týkala i opětovného přístupu k antické kultuře; v roce 1087 bylo totiž v rámci reconquisty dobyto Toledo a právě v tomto městě začalo masové překládání řeckých textů do latiny (přes arabštinu a často také ve spolupráci s židovskými překladateli, kteří uměli současně arabsky i latinsky). Opat z Cluny Petr Ctihodný v té době přeložil do latiny Korán.
Jako vrcholnou postavu tohoto období lze zřejmě chápat Abélarda; současná jistá proslulost tohoto muže však bohužel není ani tak založena na znalostech jeho filosofie a názorů, ale spíše na Abélardově milostném románku s Heloisou, který skončil tím, že dívčini příbuzní nechali filosofa vykastrovat.
Abélard však přitom učinil jeden z nejzajímavějších pokusů smířit křesťanství a racionalismus. V jistém ohledu byl předchůdcem Tomáše Akvinského, byť tento byl posléze učiněn oficiálním ideologem katolické církve, zatímco Abélardovy spisy byly ještě za jeho života spáleny jako kacířské (za odsouzením Abélardových názorů stál především iniciátor první křížové výpravy Bernard z Citeux).
(Zdroj: Jacques Le Goff: Intelektuálové ve středověku, Karolinum (nakladatelství UK Praha), Praha, 1999 a další literatura o středověké filosofii)
