Student World

Systému agentů jsou jednou z možností, jak přistupovat k aplikacím umělé inteligence. Namísto snahy modelovat "vědomí" a "myšlení" či vytvářet "reprezentaci světa" v tomto případě konstruujeme relativně jednoduché komponenty zvané agenti. Může jít o roboty získávající údaje ze senzorických dat, ale také o jednoúčelové softwarové programy.

Agenti nemají až na výjimky nic na způsob vnitřní reprezentace vnějšího světa.

Poznámka: To je ale na druhé straně trochu marnotratnost, protože potom mohou být snadno zničeni. To je snad i jeden z důvodů, proč reprezentace vznikla v biologické evoluci – je výhodnější zkusit si představit důsledky setkání s šavlozubým tygrem, než se s ním setkat skutečně.

Bez reprezentace světa si vývojář ušetří řadu dosti obtížně řešitelných problémů. I síť zcela jednoduchých agentů může přitom začít jakoby sama od sebe vykazovat složité, "inteligentní" způsoby chování. Trochu to připomíná úvahy většina zařazované do teorie chaosu.
Agenti mohou v praxi připomínat jednoduché buněčné automaty. Předpis pro řízení agenta může např. vypadat takto:
– Když světlo sílí, změnit směr pohybu
– Když světlo nesílí, pokračovat v pohybu.
Zařízení je snadno realizuje fotobuňkou propojenou na systém dvou kol. Stačí, aby se jedno z kol začalo otáčet rychleji než druhé a agent mění směr pohybu. V opačném případě pokračuje pohyb stávajícím směrem.
Takovýchto jednoduchých pravidel je možno do systému včlenit celou řadu. Pokud systém řídíme mechanicky, vyhneme se tím i sekvenčnímu problému – nevykonáním jedné instrukce nedojde k zastavení programu, ježto žádný program neexistuje.

Agenti vycházejí z metodiky tzv. nové umělé inteligence, která pracuje zdola nahoru, vychází z jednoduchých komponent "řízených prostředím". Převedeno do filozofičtějších pojmů, metodika nové UI říká, že "svět sám je svou nejlepší reprezentací".
Existují i zcela praktické příčiny zájmu o novou UI. Takové systémy lze relativně levně sestrojit, přitom se v řadě případů se dokáží uplatnit stejně dobře jako složitá zařízení.
Jestliže je např. cílem pohyblivého robota vyhýbat se zdrojům ohně, jednoduchý mechanismus je schopný plnit tento cíl téměř stejně dobře jako člověk. Roboty přitom chceme nasazovat právě v takových nebezpečných, ale nijak principiálně složitých prostředích.

Poznámka: zůstává ale samozřejmě otázka, zda má vůbec smysl mluvit o umělé inteligenci a zda se pouze nejedná o využití tohoto pojmu pro marketingové aktivity výrobce.

Zdroj: Kolektiv autorů: Umělá inteligence 3, Academia, Praha, 2001

autor Pavel Houser