Student World

 Není náhodou, že severní Itálie byla ve čtrnáctém a patnáctém století nejvíce urbanizovaným regionem v celé Evropě. Leč vzorec renesančních inovací se od vzorce prvních měst v jednom zásadním ohledu liší – Michelangelo, Brunelleschi a da Vinci vzešli ze středověké kultury, jež trpěla příliš striktním řádem. Jsou-li roztroušené kmeny lovců-sběračů kulturním ekvivalentem chaotického plynného skupenství, pak kultura, v níž se informace šíří z velké části prostřednictvím mnichů-písařů, stojí na opačném extrému. Klášterní život je pevné skupenství. Velcí italští inovátoři roztrhli tato informační pouta, dobrým nápadům otevřeli cestu k širší, propojenější populaci, a Evropě tak vdechli nový život.

Historikové si již dávno povšimli nápadné souvislosti mezi uměleckým a vědeckým rozkvětem tohoto regionu a zrodem raného kupeckého kapitalismu tamtéž, který pochopitelně obnášel svou vlastní sadu inovací v bankovnictví, účetnictví či pojišťovnictví. Kapitalismus bezpochyby urychlil růst italských měst a vyprodukoval přebytek bohatství, z nichž pak mecenáši podporovali umělce a architekty jako Michelangela či Brunelleschiho. Ale vztah mezi kapitalismem a inovací je komplexnější, než za jaký je často vydáván. Ano, volný trh přinesl nové podoby konkurence a akumulace kapitálu, tedy faktorů, jež jsou s to podporovat tvůrčí aktivitu a přejímání nových myšlenek. Trh bychom však neměli definovat jako systém založený výhradně na ziskovém motivu. Vezměte si například jeden z klíčových koncepčních vynálezů kapitalismu – podvojné účetnictví, které Goethe považoval za jeden z „nejskvělejších výdobytků lidské mysli“ a které je dnes úhelným kamenem svobodného podnikání.

Inovace podvojného účetnictví, tedy zapisování každé finanční události do dvou knih, z nichž jedna byla záznamem o aktivech a druhá o pasivech, umožnilo obchodníkům monitorovat finanční zdraví jejich firem s dosud nevídanou přesností. Tuto techniku poprvé kodifikoval františkánský mnich a matematik Luca Pacioli roku 1494, ale italští bankéři a kupci ji tehdy používali již nejméně dvě století. Nevíme, zda s ní přišel jediný vizionářský proto-účetní, nebo zda se zrodila v myslích několika podnikatelů současně, nebo zda ji do Evropy přinesli islámští kupci, kteří s ní možná experimentovali dávno před renesancí. Ať už má však podvojné účetnictví kořeny kdekoli, masově se rozšířilo teprve v kupeckých metropolích severní Itálie – Janově, Benátkách a Florencii – kde si podnikatelé rané renesance vyměňovali své zkušenosti s vedením svých živností. Historie podvojného účetnictví je fascinující zejména proto, že nikdo nikdy nevznesl nárok na jeho vlastnictví, navzdory jeho nevyčíslitelné tržní hodnotě. Zdá se, že jeden z klíčových instrumentů pro vznik moderního kapitalismu se vyvinul díky kolektivnímu úsilí, prostřednictvím cirkulace v tekutých sítích italských měst. Díky podvojnému účetnictví měli podnikatelé mnohem lepší přehled o tom, co vlastní, tuto techniku samotnou však nevlastnil nikdo. Byla to myšlenka příliš důležitá, než aby zůstala zavřená v mysli svého autora.

Podvojné účetnictví ilustruje klíčový princip zrodu trhů – když se ekonomický systém proměnil z feudálních struktur v rané formy moderního kapitalismu, stal se méně hierarchickým a více propojeným. Společnost soustředěná kolem trhů namísto hradů a klášterů sdílí rozhodovací pravomoci s mnohem širší sítí individuálních myslí. Inovační síla trhu zčásti pramení z té nejzákladnější matematiky – má-li trh nad „vládci“ té které země převahu tisíc ku jedné, bude se v něm zákonitě rodit více dobrých nápadů než na zámku, i kdyby oni vládci byli sebechytřejší. Ve městech a na trzích pracuje na společném projektu prozkoumávání nejbližšího možného více myslí. A dokud mezi nimi funguje princip přelévání, užitečné inovace se v tomto prostředí rodí častěji a expandují dále.

Mluvím-li však o „sesíťovaných“ inovacích, záměrně se vyhýbám zmínkám o „globálním mozku“ či „úlové mysli“. Existují sice problémy, které kolektivní myšlení řeší vskutku elegantně – utváření čtvrtí či měst, proměnlivé signály tržních cen, pozoruhodné stavitelské počiny sociálního hmyzu. Ale jak již podotkla řada kritiků, naposledy počítačový vědec a hudebník Jaron Lanier, velká společenství jsou jen zřídkakdy schopna opravdové kreativity či inovace. (Výraz „stádová mentalita“ nevznikl jen tak.) Když se v Itálii objevila první tržní městečka, nezavdala podnět k zázračnému zrodu nějakého nadřazeného skupinového vědomí. Pouze se tím rozšířila množina myslí, které měly potenciál přijít s dobrým nápadem a předat jej dál. Nejde tedy o moudrost davů, nýbrž o moudrost jednotlivce v davu. Chytrá není společenská síť samotná. To jen lidé se stávají chytřejšími, protože jsou na tuto síť napojeni.

Tento text je úryvkem z knihy:

Steven Johnson: Odkud se berou dobré nápady

Dokořán 2012

O knize na stránkách vydavatele

autor