Student World

***oznámení Archeologického ústavu AV ČR

Pracovníci Archeologického ústavu Akademie věd ČR, v.v.i., Petr Květina, Sylvie Květinová a Jaroslav Řídký, právě publikovali výsledky svého jednoletého projektu, který se zabýval interpretací kruhových útvarů z období mladšího neolitu, které jsou často spojovány s náboženskou, vojenskou nebo astronomickou funkcí. Nově byly v loňském roce objeveny tři takové rondely záchranným výzkumem vedeným archeology z Archeologického ústavu v Praze při stavbě obchvatu kolem Kolína. Autoři projektu nabízejí další možnou interpretaci takových staveb, jako míst pro provozování her. Důležitý je fakt, že provozování her je ve starých kulturách spjato s rituály.

Cílem jednoho z mnoha projektů, které se zabývají zpracováním nálezů nejstarších kultur na našem území, bylo novým způsobem rozvinout stávající interpretace fenoménu monumentálních objektů kruhového půdorysu, které se ve středoevropském prostoru rozšířily v období mladšího neolitu (4900-4500 př. n. l.). Tyto útvary jsou označovány jako rondely a typicky se jedná o komplex jednoho či několika víceméně okrouhlých příkopů s charakteristickým hrotitým tvarem profilu a jednoho či několika koncentrických žlábků uvnitř prostoru vymezeného příkopem s nejmenším průměrem. Podle výsledků z terénních výzkumů byla v těchto žlábcích dříve ukotvena palisáda. Do vnitřní uzavřené plochy vede jeden či několik vstupů, které většinou respektuje i palisáda (palisády). Pokud jsou vstupy příkopů v sudém počtu, potom je nalézáme symetricky proti sobě. Maximální průměr rondelů se pohybuje mezi 30 a 210 m, ale nejčastěji mezi 55 a 97 m. Počet dosud objevených rondelů ve střední Evropě přesahuje stovku a přibývá jich každým rokem. Význam a funkce neolitických rondelů není jasná. Obvykle bývá za uspokojivou považována odpověď, že jde o výsledek těžko definovatelných aktivit spojených patrně se sociální, sakrální, vojenskou, ekonomickou a astronomickou funkcí, jejichž význam se zvětšuje se vzrůstající sociální komplexitou. Výsledkem zde referovaného projektu je další, i když stále hypotetická interpretace rondelů jakožto ohraničených míst pro provozování her. Jednalo by se tak o vůbec nejstarší archeologicky zjištěné doklady herních aktivit u člověka.
Argumentace je založena na třech rovinách:
První je teoretický rozbor důležitosti fenoménu her z hlediska jejich společenské funkce, který vychází ze studia historické a antropologické literatury. Z něho vyplývá, že hry jsou de facto antropologickou konstantou a vycházejí vstříc základní lidské potřebě bavit se (tzv. agonální charakter), nebo také nutnosti stimulovat sociální napětí uvnitř společnosti formou soutěžení (což je doloženo např. ve starém Římě). V předliterárních společnostech nejsou hry jen volnočasovou aktivitou, jako tomu je v naší kultuře, ale jsou zde úzce spojeny se sakrální sférou – ať už přímo s náboženstvím, nebo s oblastí společenských interakcí (prestiž, autorita, válka apod.). Velkou a patrně také velmi starou kategorií her jsou hry operující s kulatým nebo oblým předmětem – míčem. Zajímavé je, že většina současných míčových her se dá hrát s balónem o velikosti tenisového míčku, což naznačuje společný původ všech těchto her. To podporuje i skutečnost, že u míčových her se pravidla sice mění ode hry ke hře, ale základní ustanovení zůstávají (např. hrací plocha je jasně vymezena a určuje, kde se může hráč i míč pohybovat, kolik hráčů smí hrát a za jakých podmínek daná strana zvítězí).
Druhá rovina argumentace je založena na faktografické analýze formálních a metrických vlastností rondelů střední Evropy. Výsledkem bylo několik zjištění: objekty jsou si formálně velmi podobné; bez ohledu na rozmanitost velikosti vnějšího průměru celé stavby měla vnitřní plocha (vymezená palisádou nebo vnitřním příkopem) všech dochovaných rondelů podobný průměr a to v rozmezí 40–52 m (pro zajímavost: i dnešní fotbalová hřiště jsou vymezena rozměrovým intervalem o délce 90–120 m a šířce 45–90 m); vnitřní plocha těchto objektů byla pravděpodobně prázdná; rondely jsou nalézány pouze v některých sídelních areálech, zato jich v rámci jednoho sídliště může být i několik, což nejlépe ilustrují výzkumy v Kolíně, Bylanech, Vochově, Drážďanech nebo u Lipska.
Třetí rovina vychází z etnohistorického a archeologického srovnání poznatků z oblasti Mezoameriky. Jde o příklad kulturního prostoru, pro který je význam her doložen i v prehistorickém období. Jedná se o míčovou hru zvanou juego de pelota provozovanou na speciálně pro tyto účely postavených hřištích. Ty tvořily dvě úzké paralelní, několik desítek metrů dlouhé stavby s vnitřní zdí složeného vertikálního profilu (tj. sestávající z kombinací vertikálních, horizontálních a nakloněných rovin), někdy doplněné konstrukcemi uzavírajícími kratší strany hřiště; v závislosti na otevřenosti nebo uzavřenosti kratších stran se pak půdorys hřišť podobal tvaru písmene „I“ nebo dvojitého „T“. Hřiště jsou v celém území rozšíření dané hry tvarově standardizovaná, i když se liší svou velikostí. Hřiště se nacházejí pouze na některých lokalitách, ale stejně jako rondely může prostor jednoho sídelního areálu obsahovat více hřišť (až 24 hřišť na jedné lokalitě). Význam hřišť na juego de pelota byl spojen se sakrální sférou: hřiště představovalo posvátný prostor sloužící ke hře, která byla vlastně opakováním kosmologických jevů. O takovém významu her svědčí i reliéfní výzdoba panelů umístěných na „mantinelech“ v El Tajín. Je na nich zobrazen průběh hry a jednotlivým scénám přihlížejí bůh deště, bůh větru, bůh smrti a doprovázejí je symboly Venuše a ollin (pohyb, trvání světa). Klíčovým pro porozumění hlubšímu smyslu juego de pelota je panel zachycující přípravy k lidské oběti po skončení hry, a panel na němž bůh deště obětuje krev ze svého přirození a proměňuje ji v alkoholický nápoj. Z hlediska vývoje společenské hierarchie se rovněž zdá, že hřiště na juego de pelota fungovala jako symbol moci a upevnění vedoucí politické pozice center, a z jejich frekvence a distribuce lze usuzovat na stupeň politické centralizace.
Závěrem lze konstatovat, že na základě předloženého funkčního modelu můžeme předpokládat, že rondelová architektura plnila univerzálně srozumitelnou a přijímanou funkci, např. jako dějiště určité formy hry, která měla svým charakterem velmi blízko k rituálu. Ten – bez ohledu na svoji konkrétní podobu – odrážel soupeření o moc a prestiž v doposud do velké míry egalitářské společnosti, a to jak na úrovni individuí / skupin v rámci komunit, tak mezi jednotlivými osadami. Tím by se rondely a funkce, kterou plnily, mohly s nadsázkou přirovnat k fotbalovým hřištím současného světa.

Obrázek:  Letecký pohled na první dva rondely, objevené pracovníky Archeologického ústavu AVČR, Praha, v.v.i. při stavbě obchvatu Kolína v r. 2008. Rekonstrukce půdorysů na základě terénní dokumentace.

autor