Student World

***pravidelné páteční přetištění staršího článku

Výzkum provedený na MITu týmem pod vedením Jonathana Winawera se zaměřil na vnímání lidí, jejichž rodnými jazyky byla angličtina a ruština. Zatímco v angličtině je jedno jasně převládající označení modré – blue – v ruštině se používají slova goluboj a sinnij (podle toho, zda jde o světlou či tmavou modř).
V experimentu dostali rodilí mluvčí za úkol určit, jaký ze dvou zadaných modrých obrazců má stejný odstín jako „vzorová“ barva. Nepředpokládalo se, že by někdo neodpověděl správně, ale zjišťovala se doba, kterou bude k odpovědi potřebovat. Angličtí rodilí mluvčí odpovídali přibližně stejně rychle ve všech typech testů. Rusové (respektive rodilí ruští mluvčí žijící dnes v USA) byli rychlejší tam, kde si jeden odstín sami zařadili jako goluboj a jeden jako sinnij (tj. čím větší byl barevný rozdíl, tím byl mezi oběma skupinami větší rozdíl a Rusové odpovídali rychleji).
Pokud si ale Rusové měli během pokusu současně zapamatovat určité číslo, začali jejich výsledky odpovídat anglickým rodilým mluvčím. Autoři výzkumu to vysvětlují tím, že měli příslušné „verbální“ centrum mozku již zahlceno a nemohli rozdíl goloboj-sinnij už uplatnit.

Zdroj: New Scientist

Poznámky:
– čeština má sice i jiné výrazy pro modrou (blankyt apod.), ale jedno označení natolik převládá, že bychom v tomto byli asi bližší anglickým mluvčím
– japonština údajně nerozlišuje modrou a zelenou; znamená to, že rodilí japonští mluvčí by v příslušně upraveném testu docházeli k výsledkům pomaleji?
– existuje nějaký důvod, proč různé jazyky mají různou „barevnou hloubku“? (barevně chudé prostředí polárních krajin či pouští versus pouťové barvy tropů apod.)

autor Pavel Houser