Merim Bilalic z univerzity v německém Tübingenu sledoval přemýšlení šachových velmistrů a nováčků pomocí zobrazení funkční magnetickou rezonancí (fMRI). Výsledky výzkumu se objevily v časopisu PLoS One.
Bilalic a jeho tým dávali 8 šachovým velmistrům a 8 začátečníkům šachové úlohy. Aktivní hráči řešili úlohy samozřejmě rychleji, zajímavé však je, že při tom používali i jiné oblasti mozku. Začátečníci měli během přemýšlení aktivní centra v levé hemisféře, velmistři v obou. Z toho se zdá, že první skupina se snažila výsledku „dopočítat“, zatímco druhá používala i centra pro prostorovou představivost a zpracovávala šachovou pozici jako geometrický vzor.
Jakkoliv přiřazení konkrétních úloh jednotlivým částem mozku je individuální a samotná představa lokalizace mozkového procesu trochu zjednodušená, dává nám ten rozdíl vodítko, co se děje s naším mozkem, když zdokonalujeme své šachové umění. Jak konec konců šachisté tuší a tyto výsledky potvrdily, nejde o to, že by silnější hráč dokázal počítat jen rychleji/dále, ale zpracovává pozici také „jinak“.
Naopak zpracování geometrických ani aritmetických úloh mezi oběma skupinami se v rámci obrazu mozkové aktivity nijak speciálně neodlišovalo. Aritmetika aktivovala především části v levé hemisféře, geometrie v pravé – což se zdá nasvědčovat tomu, že paralelní zpracování informací se omezuje na činnosti, v nichž máme pravidelnou praxi. Studium šachů z nás bohužel neudělá jen tak mimochodem i brilantní matematiky…
Mimochodem, velmistři a šachisté se při řešení úloh dali také rozpoznat podle toho, jak po šachovnici klouzali očima. Pravidelní hráči se na šachovnici zrakem nemusí tak fixovat, protože si po jejím prohlédnutí snáze vytvoří mentální reprezentaci pozice. Největší rozdíl mezi oběma skupinami se projevil, když se měl člověk naučit rozpoznat jeden „šachový objekt“ (nejspíš pozici) a pak rychle přejít na jiný. Zde začátečníkům trvalo mnohem déle zapamatovat si novou pozici; se samotným rozpoznáváním figur nebo tahů problém neměli, ale bylo snadné je zahltit.
