Stále více lidí se pokouší bojovat s nádorovými onemocněními na vlastní pěst. Používají dosud prakticky netestované látky a obvykle tuto léčbu nekonzultují s lékařem, ale spíše si vyměňují informace v internetových diskusních skupinách.
New Scientist uvádí rozsáhlý materiál na případu Lawrence Burgha, který, ač sám lékař, se rozhodl raději spolehnout na „heretické“ léčebné postupy. Většina postižených, kteří na sebe aplikují samoléčbu, ovšem lékaři nejsou. Odborníci jsou tímto trendem znepokojeni, hodnotit to je ovšem velmi těžké. Kdo z nás by, když všechno ostatní (skutečně či zdánlivě) selže, nezkusil nějakou nevyzkoušenou metodu – alespoň s nadějí „co kdyby náhodou“?
Látky používané k léčbě se kupují přes internet a zkušenosti se vyměňují především na on-line chatech. L. Burgh sám na sebe aplikoval látku , která sice v laboratorních testech na potkanech měla určité antikarcinogenní efekty, nicméně v případě lidí se zdá, že vykazuje mnoho vedlejších a přímo život ohrožujících účinků, ohrožuje nervovou soustavu i játra, nepředvídatelně interaguje s jinými užívanými kancerostatiky – proč by to ovšem člověka nevyléčitelně nemocný nemohl vyzkoušet i s tímto rizikem? Tak uvažoval i Burgh, jehož rakovina jater měla při standardní chemoterapii nevalnou prognózu.
Konkrétně se v Burghově případě jednalo o DCA (kyselina dichloroctová, CHCl2COOH, respektive její sodná sůl), o jejíchž možných účincích se Burg paradoxně dočetl právě v článku v New Scientistu. Burgův případ je ovšem jen špičkou ledovce. Odborníci nesouhlasí s argumentem nemocných, že „nemají co ztratit“. Podle nich existuje řada případů, kdy se špatná prognóza nakonec nepotvrdila. Nevyzkoušené látky mohou navíc zhoršit i kvalitu života v posledním stadiu.
Kolem DCA se každopádně vytvořila on-line skupina uživatelů. Protože látky tohoto druhu, které pro medicínské použití nebyly schváleny, se většinou prodávají v průmyslové čistotě, kromě vlastního obchodu a aplikace nastupuje i domácí chemie. Postižení DCA i další látky různě podomácku nebo s pomocí svých známých-chemiků čistí, převádějí je do podoby, kterou lze aplikovat atd.
Ze strany nemocných a jejich blízkých se každopádně ozývá kritika, že schvalovací procesy (v USA pod patronací FDA, Food and Drug Administration) jsou příliš nepružné. Chtěli by mít přístup i k neschváleným, „riskantním“ lékům.
Zdroj: New Scientist
Poznámka: Extrémně složitý problém. Zajímavý je v této souvislosti názor, podle kterého by se medicína měla v těchto případech mnohem více než o snahu o vyléčení soustředit právě na kvalitu života, tj. především zmírnění bolesti. Tak to alespoň prezentoval Robert Pollack v knize Chybějící okamžik (o knize na Science Worldu viz zde).
