Student World

Sanskrt dnes spojujeme s hinduismem, buddhismem a dalšími náboženskými či filozofickými východními naukami, jako kdyby mělo jít převážně o liturgický jazyk. Původně šlo skutečně o jazyk primárně náboženský, jehož hlavním cílem bylo konzervování obsahu véd.
Šíření sanskrtu probíhalo ale už hlavně v souvislosti s obchodem, a jeho pozice tak nebyla nepodobná současné angličtině. Podobně jako Řekové pokládali za barbary ty, kdo nerozumí řečtině, stejně pohlíželi na své okolí třeba indičtí gramatikové z 5. stol. př. n. l. Znalost jazyka byla ztotožněna s civilizovaností.

Sanskrt se tedy nešířil mocenskou expanzí, ale spíše jako synonymum určité civilizace. Ba naopak, expanze říše Maurjů, které vyvrcholila za Ašóky, byla spojena s jiným jazykem panovnického dvora (magadhí, což byl navíc nejspíš jazyk, kterým mluvil i Buddha, byť v další fázi buddhismu se prosadilo především pálí). Později s sebou muslimové přinášeli jako jazyk vládnoucí elity perštinu.
Téměř nikde mimo Indii se sanskrt nestával jazykem, který by zcela vytěsnil ten původní. Byl spíše symbolem obchodu, přistěhovalectví a výměny idejí, tedy fungoval jako lingua franca. Přijímán byl spontánně bez vojenské či jiné podpory z indického centra, zřejmě především místními elitami. N. Ostler v této souvislosti přirovnává nadšení pro indickou kulturu v jihovýchodní Asii od prvních staletí našeho letopočtu k tomu, jak samovolně světem proniká Hollywood, Microsoft, Mickey Mouse či McDonald.
V jihovýchodní Asii působili v té době obchodníci indičtí i čínští (jsme ještě vesměs v čase před arabskou expanzí). Sanskrt a čínština ale hrály v Malajsii i Indonésii úplně jinou roli, v druhém případě nikdy nešlo o mezinárodní jazyk. U sanskrtu ano, rozšířil se i do oblasti místních jmen, sanskrtské názvy mají zdejší království; přitom původní místní jazyky, hlavně austronéské a austroasijské, se od sanskrtu svoji stavbou liší skoro nejvyšším možným způsobem. Možná roli sehrálo i to, že sanskrt byl dokonale gramaticky popsán, existovaly slovníky, a bylo proto možné se jazyk – alespoň v principu – snadno naučit. Naopak místní jazyky nebyly do té doby vůbec zachycené v psané podobě.
Mezi tehdejší rolí sanskrtu a dnešní rolí angličtiny byl ale přece jen určitý rozdíl v tom, že na sanskrt byly „nabaleny“ i konkrétní náboženské systémy, buddhismus a hinduismus. V pozdější době existence různých svatých písem v tomto jazyku zřejmě přispěla k jeho přetrvání. Neexistence tohoto náboženského aspektu by nakonec mohla podlomit současné postavení angličtiny. Ostatně i role sanskrtu byla po muslimské expanzi jihovýchodní Asie oslabena.

Zdroj: Nicholas Ostler: Říše slova – jazykové dějiny světa, BBart, Praha 2007

autor Pavel Houser