Student World

Následující text je doslovem ke knize Anthony Browne: Úprk rozumu – Politická korektnost a smrt veřejné rozpravy v moderní Británii

Dokořán, 2009

O knize na stránkách vydavatele

(zkráceno, teze jsou podrobně rozebrány, zde je uveden text jen u některých; poznámka: texty tohoto typu se zde budou objevovat pouze výjimečně, berte je spíše jako upozornění na knihu, Scienceworld se nebude orientovat na politické otázky. Politická korektnost zasahuje ovšem negativně i do fungování vědy, mnoha způsoby, od klimatologie po antropologii. A nadto s sebou opět přináší jev známý z minulosti: říkat veřejně něco jiného než v soukromí, něco jiného, než si opravdu myslíme. Přístup „hlavně se někoho nedotknout“ je zhoubný i pro humor – vtipy židovské, skotské, o blodnýnkách, tlouštících či matematicích jsou vlastně nutně nekorektní.)

1. Nedávný prudký nárůst HIV mezi heterosexuály ve Spojeném království způsobuje v první řadě imigrace z Afriky, nikoliv nechráněný pohlavní styk mezi mladými Brity.

Ve zprávě časopisu Eurosurveillance uveřejněné na konci ledna 2006 uvedl G. Elam z Centra ochrany zdraví před infekcemi: „Víc než 90 % heterosexuálně přenesených případů infekce HIV, které byly diagnostikovány ve Spojeném království během roku 2004, pravděpodobně pochází ze zemí původu s velkým rozšířením HIV, zejména ze zemí subsaharské Afriky.“

Zpráva pokračuje: Roční počet infekcí nově diagnostikovaných mezi heterosexuálními muži a ženami narozenými v subsaharské Africe zůstává na vysokém čísle 3 136 případů za rok 2004. V posledních letech též pomalu ale trvale roste počet heterosexuálních infekcí HIV přenesených pravděpodobně na území Británie – z 227 v roce 2000 na 498 v roce 2004. Většina z těchto osob byla pravděpodobně nakažena partnery, o nichž se předpokládá, že se sami nakazili mimo Evropu, zejména v Africe.

S nárůstem počtu černošských a etnicky menšinových heterosexuálů žijících v Británii s HIV (ať už diagnostikovaným či ne) se současně bude zvyšovat pravděpodobnost heterosexuálního přenosu HIV v této zemi.

2. Příčinou rozdílu mezi platy mužů a žen v Británii není pohlavní diskriminace žen na pracovišti, ale odlišný životní styl.

3. Politika multikulturalismu ve Spojeném království nepřímo přispěla k vyprodukování domácích sebevražedných atentátníků.

4. Nárůst počtu antisemitských incidentů, ke kterým v poslední době dochází po celé Evropě, má na svědomí muslimská mládež útočící na Židy, ne bílí neonacisté.

5. Nedostatečný školní prospěch černošských chlapců v Británii pramení z jejich obdivu k asociálnímu životnímu stylu, ne z rasové diskriminace.

6. Příčinou africké bídy je špatný způsob řízení tamních států, nikoliv nedostatečná západní pomoc.

Pokud jde o pomoc Africe, existuje jeden nesporný, leč zarážející fakt. Navzdory tomu, že Afrika za poslední půlstoletí obdržela poměrně značné množství pomoci, bída na tomto kontinentu se nejen nezmenšila, ale naopak prohloubila. Jak se nedávno zjistilo, „v posledních 30 letech se procento zahraniční pomoci v rámci afrického hrubého domácího produktu ztrojnásobilo, zatímco hospodářský růst ve stejném období spadl z dvou procent na nulu“.

Pomoc, kterou v tomto období Afrika přijala, by teoreticky měla stačit na to, aby se rozsah bídy v Africe zmenšil, ale to se prokazatelně nestalo. Vzhledem k tomu, že žádné jiné vysvětlení se nenabízí, nezbývá než připustit, že bída v Africe se navzdory vší zahraniční pomoci nezmenšila, protože vládci mnohých zemí odklonili tok finanční po moci od zamýšlených příjemců k sobě. V mnoha afrických zemích přetrvává korupce a špatné řízení státu, přestože tyto země dávno získaly nezávislost, což více než dostačujícím způsobem vysvětluje, proč je v tolika částech afrického kontinentu taková bída.

Není to tak dlouho, co se prezidenti Nigérie, Zambie a Malawi pokusili ve svých zemích potlačit korupci, ale narazili na velké potíže. Jak poznamenal Jeremy Pope, první ředitel protikorupční organizace Transparency International: „Vyšlo najevo, že politická elita je zoufale zkorumpovaná a politiku vnímá jako prostředek k vlastnímu obohacení.“

Relativní ekonomický a politický úspěch Botswany potvrzuje, že hlavním důvodem široce rozšířené bídy v Africe je právě korupce a špatná domácí vláda a ne nedostatečná zahraniční pomoc. Jeremy Pope si povšiml, že tamější vládnoucí elita „se o své peníze stará, moudře investuje a řídí slušnou zemi, která má velmi dobré výsledky na poli lidských práv“.

Názor, že pokusy zredukovat bídu v Africe selhaly kvůli tamějším špatným vládám a korupci, veřejně zastávají dva afričtí ekonomové: James Shikwati z Keni a Thompson Ayodele, ředitel Institutu pro analýzu veřejné politiky se sídlem v nigerijském Lagosu.

V rozhovoru pro Der Spiegel v červenci 2005 Shikwati vyzval Západ, aby pomoc Africe zastavil, protože podle jeho názoru situaci jen zhoršuje: Země, které obdržely největší část rozvojové pomoci, jsou na tom nejhůř. Navzdory miliardám, které do Afriky proudí, zůstává tento kontinent chudý. [Je to proto, že] z prostředků pomoci se financuje rozbujelá byrokracie, podporuje se korupce a samolibost [a] z Afričanů se tak stávají žebráci, kteří nedokážou fungovat nezávisle. Navíc rozvojová pomoc všude oslabuje místní trhy a utlumuje smysl pro podnikání, který tak zoufale potřebujeme. Ať to zní jakkoliv absurdně, rozvojová pomoc je jednou z příčin afrických problémů.

Shikwatovy názory zopakoval Ayodele. Ve stejný den, kdy byly na summitu v Gleneagles v červenci 2005 odepsány dluhy afrických zemí, vydal Ayodele prostřednictvím svého institutu tiskové prohlášení o pomoci Africe. V něm uvedl:

Nedostatečný rozvoj Afriky… není zapříčiněn nedostatkem financí. Více zahraniční pomoci neodstraní bídu a nenastartuje africké země na dráhu produktivity a růstu… pomoc se nedostane k ubohým lidem, které denně vídáme v televizi a kteří ji opravdu potřebují; naopak bude nadále udržovat špatné vlády a diktátory u moci, povzbuzovat korupci, financovat projekty, které nemají pro obyčejné lidi žádný význam, a povede k investicím, které stojí další miliardy finanční pomoci… Zahraniční pomoc ani zdaleka neodstraní africké problémy, naopak je zhorší. Ekonomický růst nezávisí na množství pomoci, kterou země dostane, ale na podmínkách, které mohou vytvořit jedině africké vlády. K těmto podmínkám patří dostatečná ochrana majetkových práv, výkonné instituce, jasná a vynutitelná pravidla, která lze předvídat, výkonný a pohotový systém justice a především svobodné podnikání.

autor