Student World

Platónův dialog Filébos řeší věčný psychologický problém: Je třeba dávat přednost slasti, nebo spíše rozumnosti? Platón je samozřejmě rozhodnut pro druhou variantu, zůstává však otázka, jak o tom má jeho Sokrates v dialogu přesvědčit své oponenty.

Platónovy argumenty se nesou kolem středobodu jeho filosofie, "ideje dobra" (míněno spíše ve smyslu ontologickém než etickém – dobrem se zde nemíní dar žebrákovi, ale spíše stav, kdy je něco dobře, tedy náležitě a řádně uděláno či myšleno). Rozumnost ani slast nejsou s dobrem totožné, rozumnost má však na něm podle Platóna větší účast a proto je třeba jí dávat přednost.
Bez ohledu na vztah, který zaujímáme k Platónově filosofii, je však velmi působivá psychologie jeho argumentace. Slast, zejména tělesná, se obvykle spojena s nějakou intenzivní potřebou, jejíž nenaplnění vede naopak k utrpení. V tělesné slasti je tedy vždy přítomno nebezpečí jejího převrácení v negativní psychický stav, strázeň.
Naproti tomu rozumnost, kterou by snad šlo označit za slast duševní, tuto dvojakou povahu mít nemusí. Přesněji řečeno, některé kladné duševní stavy mají samozřejmě své negativní opaky, jiné jsou však čisté, nesmíšené. V takovém případě absence nepůsobí utrpení, naopak naplnění přináší slast. "Součet" je tedy jednoznačně kladný.
Podle Platóna spadají do této kategorie především zážitky estetické, které se nás přímo netýkají, vyvolávají neosobní, "nezaujatou libost". Jde například o krásné barvy a tóny. Ještě vyšší druh slasti přinášejí jiné rozumové aktivity, učení nových poznatků či uplatňování logického myšlení. Nejčistší slastí je pak matematika, dialektika a filosofie. Právě druh "nejvyšší" slasti je pak ztotožněn s rozumností a vyzdvižen nad rozkoše tělesné.

PS: kde vidíte v této logice problém? Osobně se mi zdá nedořešen především jeden aspekt věci, schválně, zda se na kazu teorie shodneme…

autor Pavel Houser