Student World

Michael Shermer ze skeptic.com se pokouší vysvětlit toto nastavení z pohledu evoluční psychologie. Následuje shrnutí jeho argumentace.

Katastrofa nemusí být něco nutně jen destruktivního, ale i očistného, asi jako v případě Potopy světa. Má v posledku vést k tomu, že skončí nejistota, kterou představují dějiny. „Konec historie“ prorokovali i tak od sebe odlišní myslitelé, jako Marx nebo Fukuyama, až na to, že v prvním případě měl být konečným výsledkem komunismus, ve druhém liberální demokracie. Nakonec i dnes se stále objevují proroctví o konci světa, ať už se inspirují původně Biblí nebo mayským kalendářem. Jenže neustálé obavy z toho, že se „cosi přihodí“, nemusejí mít až takto totální rozměr. Je zde strach z globálního oteplování, z nanotechnologií, z příchodu nové doby ledové, z přelidnění, ze znečištění, z jaderné války, z genetických modifikací, z mimozemšťanů… Řadu těchto obav rozehrávají i seriózní vědci, i když je samozřejmě otázka, zda to pro ně představuje více než marketingový slogan (Martin Rees – lidstvu dává šanci přežít 21. století ve výši 50 %; Stephen Hawking – tu straší umělou inteligencí, tu mimozemšťany).

Dá se to nějak shrnout? Apokalypsa byla předvídána n-krát, nenastala nikdy. Evoluční psychologie může k tomu snad dodat, že máme stále mozek lidí obývajících africké savany. Lépe se bát šelestu, který může být hadem, než vše vyhodnotit jako falešný poplach. Falešné poplachy jsou pro přežití jedince užitečné (jistěže do nějaké rozumné míry, hominid obávající se všech signálů asi také příliš úspěšně své geny nepředal).

A co je klíčové – rozhodovat se je třeba ihned, tedy „iracionálně“, „intuitivně“. Proto máme mít mozek nastavený tak, aby ihned vyhodnocoval souvislosti tak, jak to je pro nás nejhorší scénář. Chybný odhad – falešný poplach – ovšem není fatální, chce nám prý říci evoluční psychologie.

Shermer pak ještě zopakuje, že apokalyptické myšlení je současně i uklidňující – nejde je o konec, ale o nová začátek, pochopitelně lepšího světa.

Zdroj: New Scientist

Poznámky:

– Možná souvislost falešných prognóz o konci světa: jistě asi každý měl pocit, že je mu tak špatně, že brzy zemře. Nicméně nezemřel. Lze z toho vyvodit, že jsme nesmrtelní? A podobné paradoxy.

– Ale vysvětlení, jak ho podává Shermer, je obecně trochu banální, lidé se intuitivně nebojí jezdit auty – moderními zabijáky srovnatelnými s jiho nebo východoafrickým jedovatým hadem. Ani se nebojíme přecházet silnice. Strach, když nic jiného, dokážeme zvládnout.

– Navíc u hada se nepředpokládá, že by zničil lidstvo jako takové. Evoluční psychologie v nás vypěstovala spíš mechanismy chránící nás individuálně. Spíše zemřeme na infarkt než na globální oteplování. Dává smysl spíše se obávat, že člověku vyhoří dům, než toho, že za 100 let přijde nová doba ledová.

Shrnuto, argumentace není moc přesvědčivá, i když něco na ní možná je.

autor Pavel Houser