Led a chlad používáme v jazyce hodně často metaforicky: člověk dostane studenou sprchu, někdo ho probodne ledovým pohledem, chladně ho odmítne… Zajímavé je, že se asi nejedná jen o metafory, ale dochází přitom skutečně i ke změnám vnímání okolní teploty.
Chen-bo Zhong a Geoffrey Leonardelli z univerzity v kanadském Torontu provedli několik experimentů, v nichž byli dobrovolníci vystaveni „sociálnímu odmítnutí/vyloučení“ (což mělo třeba povahu pokusu, kdy si skupina házela míček, ale na dotyčné se nedostala řada, dobrovolníci byli sami vs. ve skupině apod.). Následně měli vyplnit marketingový dotazník týkající se např. studené koly, teplé polévky či kávy. Preferovali teplé nápoje a jídla.
Další test se týkal odhadu teploty. Odmítnutí lidé hádali, že v laboratoři je o 3 stupně chladněji než ve skutečnosti.
Bylo by zajímavé propojit takový experiment se skenováním mozkové aktivity. Centra v mozku, která se podílejí na vyhodnocování sociálních interakcí a sledování teploty, jsou spolu nejspíš nějak přímo propojena.
Zdroj: New Scientist
Poznámky: Dá se tedy říct, že spokojený člověk snáze nastydne, protože tolik nevnímá chlad? Nebo může naopak nastydnout ten nespokojený, na kterého chlad kvůli tomu „více působí“? Souvislost s rozšířením cév? Jak by se výsledky změnily, kdyby se navíc konzumoval alkohol (roztahující cévy)? Platilo by to i naopak, docházelo by třeba k preferenci chladných nápojů poté, co se člověk vzteky „rozžhaví do ruda“? Co třeba preference barev, líbily by se odmítnutým lidem více „teplé“ barvy? Všechny tyto poznatky by se jistě daly i prakticky využít v reklamě.
Viz také:
O traumatech se mluvit nemusí
Chytré zbraně navodí horečku i hlasy v hlavě
