Tento zvyk má zjevně kořeny v době, kdy bylo velmi časté onemocnění tetanem (způsobujícím křeč žvýkacího svalu a tudíž sevření čelistí). Vesničané proto začali preventivně vytrhávat zuby sobě i svým dětem, aby ti, kdo se jím nakazí, mohli v takovém případě přijímat otvorem v chrupu tekutiny. Epidemie tetanu je dávno minulostí, přesto Dinkové a Nuerové stále odstraňují svým dětem přední zuby. Jak je to možné?
…
Sebeospravedlňování je věc dost komplikovaná, i když vzniká po našich vědomých volbách: přinejmenším víme, že je můžeme očekávat. Přichází však i po činech, které děláme z důvodů, jež si neuvědomujeme, když nemáme tušení, proč se držíme nějakého přesvědčení nebo proč lpíme na nějakém zvyku, ale jsme příliš hrdí, abychom to připustili.
V úvodu jsme například popisovali, jak súdánské kmeny Dinka a Nuer vytrhávají dětem několik jejich stálých předních zubů – je to krajně bolestivá procedura, která se provádí s pomocí háčku na ryby. Antropologové předpokládají, že tato tradice má kořeny v nějaké epidemii tetanu.
Scházející přední zuby by umožnily podávat nemocným nějakou výživu. Pokud tohle byl důvod, proč by proboha vesničané pokračovali v udržování tohoto zvyku, když hrozba nákazy už pominula?
Praxe, která nedává nezasvěceným žádný smysl, ho plně nabývá, jestliže se na ni podíváme prostřednictvím disonanční teorie. Během epidemie tetanu začali vesničané vytrhávat přední zuby všem svým dětem, aby dospělí mohli krmit kterékoli z nich, jež by se později případně nakazilo.
Je ale bolestné dělat něco takového dětem, zvláště když tetanus postihne jen některé z nich. Vesničané potřebovali ospravedlnit tento postup před sebou i před svými dětmi, proto pro něj museli najít další zdůvodnění, které by mu dodalo nové pozitivní stránky. Mohli například přesvědčit sami sebe, že vytrhání zubů s sebou přináší estetickou hodnotu – třeba, že čelist, která kvůli tomu poklesne, vypadá velmi přitažlivě – a utrpení spojené s takovou operací prohlásit za iniciační obřad, kterým se vstupuje mezi dospělé.
To se vskutku také stalo. „Bezzubá tvář je krásná,“ říkají tito vesničané. „Lidé, kteří mají všechny zuby, jsou oškliví. Vypadají jako kanibalové, kteří se chystají někoho sežrat. Zubatý člověk připomíná osla s otevřenou tlamou.“ Bezzubé čelisti přinášejí prý ještě další estetické výhody: „Máme rádi syčivý zvuk, který kvůli chybějícím zubům vzniká, když mluvíme.“ Dospělí také ujišťují vyděšené děti slovy: „Tenhle rituál je známkou dospělosti.“ Původní lékařské ospravedlnění této praxe dávno neplatí. Její psychologické ospravedlňování zůstává.
Tento text je úryvkem z knihy:
Carol Tavrisová a Elliot Aronson: Chyby se staly (ale ne mou vinou)
Dokořán 2012
O knize na stránkách vydavatele
Poznámka: Bez prostředků moderní medicíny se uvádí někdy úmrtnost na tetanus 90-100 %, choroba ale existuje v různých formách. Těžko říct, jaká byla úmrtnost v popisované době/oblasti
