Student World

Objev je dílem antropologů z Cambridge University, kteří místo začali zkoumat v roce 2012.
Podle jedné školy, značně idealizující naše předky i současné „přírodní národy“, byly střety lovců a sběračů celkem nekrvavé. Skutečné masakry přišly až s neolitem, kdy bylo možné ukrást zásoby.
Samozřejmě taková představa nesedí z řady důvodů. Víme, že genocid se dopouštějí i šimpanzi. Společnost Sánů (Křováků) je pěkně násilnická, i když zde se vraždí spíše v rámci skupiny než při bojích mezi tlupami. I řada fosílií našich předků svědčí o tom, že dotyční byli zabiti (jistě, můžeme třeba tvrdit, že Homo sapiens zabili neandrtálce, takže šlo spíše o mezidruhový střet než přímo o válku – totožnost pachatelů obvykle neznáme). Smečkově žijící teritoriální masožravci jsou prostě takoví (a z hlediska umístění v ekosystému je člověk šelma již cca milion let). Ve světě bez lidí jsou největšími protivníky vlků jiní vlci; údaje z Aljašky svědčí o tom, že zhruba polovina vlků zemře při soubojích mezi smečkami (naopak samotné smečky jsou v divočině obvykle tvořeny příbuznými jedinci, kde je míra násilí menší). Nelze ani argumentovat, že osídlení lovců a sběračů bylo řídké, takže se skupiny nepotkávaly, to by lidé vymřeli v důsledku příbuzenského křížení (tento faktor možná přispěl ke konci neandrtálců či denisovanů). Nicméně je fakt, že přímých důkazů válek před neolitem archeologové a paleoantropologové zatím moc neobjevili.
Studie publikované v Nature ukazuje, že válka, tedy „organizované násilí“, spadala rozhodně už do repertoáru chování skupin lovců a sběračů. Kostry z Nataruku nesou stopy lámání končetin, fraktur lebek, střelných i bodných ran. Nikdo se neobtěžoval s pohřbem. Některé oběti byly zřejmě před smrtí spoutány, jednou z nich byla žena v pokročilém stadiu těhotenství. Což třeba šimpanzi podle všeho nedělají, zde silnější tlupa spíše vybije konkurenční samce a samice si přivlastní. V tomto případě tedy nešlo o „válku o ženy“; nakolik lze pohlaví obětí určit, poměr dospělých žen a mužů je 1:1.
Datování události je celkem spolehlivé díky radiokarbonu. Jezero Turkana bylo tehdy větší a oblast vlhčí než dnes, místní lesy a mokřady byly pro lovce, rybáře a sběrače zřejmě příznivým prostředím. Vytvářeli místní obyvatelé nějaké zásoby, bylo o co bojovat? Určitě o samotné úrodné území, a to bez ohledu na to, jak byly skupiny ve střetu materiálně bohaté (ať už absolutně, nebo relativně vůči sobě).
Otázkou zůstává, nakolik účastníci střetu byli tehdy kočovní a nakolik usazení, moc to ovšem na věci samé ani její interpretaci nemění. V tělech obětí se nalézají hroty šípů mj. i z obsidiánu, který se jinak v odpovídající době u jezera Turkana používal spíše výjimečně. Vítězové tedy mohli být příchozími z větší dálky.

Zdroj: ScienceDaily

Poznámka: Jedním z autorů studie je i prof. Robert Foley, autor také česky vydané knihy Lidé před člověkem.

autor Pavel Houser