Student World

Předpokládalo se, že když otevřete jídelní lístek (tedy v podobě v deskách, nikoliv jediný papír A4), hlavní/první pozornost očí se soustředí někam nad polovinu pravé strany. Z toho pak mohlo vycházet i uspořádání. To nemusí nutně znamenat, že by právě na tomto místě mělo být umístěno jídlo, o němž se předpokládá, že si ho objedná nejvíce lidí nebo na něm provozovatel nejvíc vydělá. Může se sem dát třeba nabídka nějaké maxiporce; tu si sice skoro nikdo nedá, ale na jejím základě stejně dostane hlad.
Profesorka Sybil Yang ze San Francisco State University ale nyní experimentálně sledovala kamerou pohyby očí čtenářů jídelních lístků. Došla k závěru, že většinou ho lidé čtou prostě jako otevřenou knihu, začnou vlevo nahoře a postupně projdou obě stránky. Není zde nějaká speciální oblast, na níž by oči ulpívaly nejdéle. Yang byla údajně k výzkumu motivována i ze subjektivních důvodů, protože sama četla jídelní lístek jako knihu a zajímalo jí, zda v tomto ohledu tedy není divná.
Jistěže lidé jsou ovlivňováni i dalšími vlastnostmi textu, barvami, styly písma apod. Některé části mají tendenci přeskakovat, to však ne v závislosti na jejich geometrické poloze. Převážně prý jde (pochopitelně) o informace o restauraci, dále pak o zeleninové saláty.
Z pohledu majitelů restaurací je tato informace asi příznivá, nemusí vymýšlet všelijaká kouzla, lidé si lístek (alespoň pokud se vejde na 2 strany) projdou nejspíš celý.

Zdroj: Physorg.com

Poznámky:
– Fungování jídelního lístku (obvykle bez obrázků) je jedna věc, zdaleka to ale neznamená, že časopisy příslušný „sweet spot“ vpravo mírně nahoře nemají. A zase úplně jinak to může fungovat na webové stránce.
– Možná se mlčky předpokládá, že takto to funguje u lidí, kteří primárně čtou zprava doleva a shora dolů.
– K tomu se přidává skutečnost, že existuje mnoho různých režimů „práce“ s jídelním lístkem; chcete si rychle něco objednat, nebo si prostě číst a nechat pracovat fantazii? Nebo třeba nejdřív jedete jen po cenách v pravých sloupcích? (Ale to už jsou asi banality, takhle by se dalo každé téma pitvat donekonečna.)

autor Pavel Houser