Scienceworld.cz
PRO MOBIL
PRO MOBIL


KLASICKY
KLASICKY


Víra v mocné bohy nevytváří komplexní společnosti

Ať vymyslíte jakoukoliv teorii, objevíte i protipříklady. Blízkovýchodním monoteismům konkuroval antický polyteismus, který podpíral jednu z nejvyspělejších civilizací i nejmocnějších říší; zde ovšem lze tvrdit, že polyteismus byl spíše vnější fasádou, nad kterou stály obecné principy, byť měly spíše podobu vědeckých zákonů než osobních božstev. Specifickým příkladem je čínská civilizace, různé verze buddhismu nebo hinduismu. Hrozí, že se zamotáme do nikam nevedoucích spekulací, výjimek, odboček a výjimek z výjimek.

Otázku lze ale zkusit řešit i empiricky. Vezmeme si kultury, které jsme zatím do svých modelů nezahrnuli, čili hypotézy budeme testovat na nezávislém vzorku. Dále zkusíme najít kultury fungující v obdobných ekologických podmínkách a vycházející ze stejného základu. Pak budeme porovnávat jednotlivé varianty náboženství a sociokenemomické systémy. Kde takové kultury najít? Například Austronésané, především Polynésané, vytvořili na různých ostrovech dost od sebe víceméně izolovaných a odlišných společností.

Právě takhle postupoval tým australských vědců, jejichž studii publikoval časopis Proceedings of the Royal Society B. Výsledkem výzkumu má být závěr, podle kterého vznik komplexních společností nepohání ani monoteismus, ani moc bohů, ale existence přísných trestů. Složité společnosti, kde se všichni osobně neznají a už vůbec nejsou genetický příbuzní, vznikají spolu s přesvědčením o posmrtné (nebo i dřívější) odplatě za nedodržování pravidel. Egypt s vážením srdce na vahách pravdy, tresty v řeckém podsvětí, špatná karma či následky v příštích životech, muslimské a křesťanské peklo – to je klíčový princip a přitom slučitelný s polyteismem, monoteismem nebo snad dokonce i s nějakou verzí ateismu.

Statistický rozbor má říkat: Právě víra v nadpřirozené tresty v pacifické oblasti předcházela vzniku komplexnějších společností a politické organizace zahrnující rozsáhlejší území. Hrozba trestem nutila lidi spolupracovat i v rámci širších společenských struktur. Změna povahy božstev, vyzdvihování hlavních bohů a jejich rostoucí moc, to bylo až následujícím (a „nepovinným“) krokem.

Při výzkumu se samozřejmě vycházelo z historických pramenů, ne z popisu toho, jak to na jednotlivých tichomořských ostrovech funguje dnes. Pro vytváření různých stromečků a kauzality použili autoři studie metody z evoluční biologie (fylogenetické stromy, korelace mezi znaky v různých nepříbuzných liniích apod.).

Zdroj: Phys.org

Poznámka:

– Možná role i kolektivních trestů? Za přečin jednoho člověka následuje epidemie či neúroda, která postihne všechny? Pak si všichni dávají pozor a nedostatečně konformní jedince nutí k poslušnosti i ve vlastním zájmu? (Ovšem taková logika by platila i pro neolitickou vesnici.)

– Víra v nadpřirozené tresty ale zase může vést k nepostihování přečinů, „nechat pomstu bohu/osudu“?
– Rozdíl mezi tresty na tomto a na onom světě? (Starý zákon – tresty do x-tého pokolení za hříchy otců, o posmrtném životě ale prakticky nic.)

– Nakolik např. vládci podporovali příslušné procesy a náboženské změny vědomě?

– Studie pomíjí ekonomické faktory, tj. že spolupracovat s lidmi i v rámci velkého území může být výhodné prostě v důsledku fungování trhu. Nakolik byly na obchodu závislé různé polynéské kultury? Jaké oblasti/ostrovy byly spíše soběstačné a jak to koreluje s mírou politické organizace?

autor Pavel Houser


 
 
Nahoru
 
Nahoru