Výzkumníci z Computational Story Lab (Department of Mathematics and Statistics, University of Vermont) shromáždili 37 milionů tweetů publikovaných 180 miliony uživateli. Analyzovány byly zprávy odesílané způsobem, při němž se zaznamenávají i uživatelovy zeměpisné souřadnice.
Pak vědci stanovili u tweetů vzdálenost od domova a zaměstnání (což se nejspíš udělalo tak, že za domov a zaměstnání se vzala 2 místa, odkud uživatel tweetoval zdaleka nejčastěji) a sledovali korelaci s používáním pozitivních slov, výrazů typu štěstí, láska, ano… A na druhé straně podobně byla zahrnuta i slova negativní. Vztah byl v obou případech stejný, čím dále od domova, tím lépe se lidi zřejmě v průměru cítili. Zastoupení šťastných slov se vzdáleností rostlo logaritmicky.
Z tweetů také překvapivě vyplynulo, že lidé ve velkých městech se pohybují na mnohem větších vzdálenost než na venkově (což je na první pohled nelogické, mimo centra by se zdálo cestování větší nutností, dojížďka za prací i do obchodů…).
Zajímavé také je, že výrazy pro smích, smajlíky apod. se moc nevyskytovaly v tweetech vedle výrazů pro restaurace, kavárny apod. Přitom by si člověk myslel, že dobré jídlo je nezanedbatelnou radostí pro značné procento populace.
Statistika vznikla jednoduchým automatickým nástrojem, software (nazvaný Hedonometer :-)) se nijak nesnažil jazyku hlouběji porozumět a chápat např. sarkasmus, který vyznění zprávy zcela otáčí. Taktéž pochopitelně, když někdo píše o tom, že je šťastný, nemusí to nutně odpovídat realitě (ba by se skoro chtělo říct, že skutečně šťastný člověk nebude mít žádnou potřebu to tvrdit). Nicméně rámcově to asi funguje podle uvedených dat. Každopádně z tweetů můžeme získat řadu socio-ekonomicko-psychologických poznatků, k nimž by bylo obtížné se jinak dostat.
Zdroj: Phys.org
