Vítejte v draftu NBA, kde je výběr správného hráče klíčovou záležitostí.
Vyberte si brzy a moudře a můžete získat budoucí hvězdu. Z toho důvodu týmy NBA spolu navzájem uzavírají složité obchodní dohody, jen aby dosáhly nejlepší výběrové pozice. A právě tohoto záviděníhodného místa dosáhl tým Portland Blazers v roce 1984. Podfukem získali pozici číslo dvě v roce, jenž byl obzvláště bohatý na talenty; čtyři vybraní byli později zařazeni mezi padesát nejlepších basketbalových hráčů všech dob: jedenáctkrát zvolený mistr NBA Charles Barkley; Hakeem Olajuwon zvaný „Dream“, jenž dovedl svůj tým ke dvěma po sobě následujícím vítězstvím NBA; John Stockton, držitel rekordu NBA za získané míče a asistence; a hráč, kterého není třeba představovat, Michael Jordan.
Když přišel tým Blazers v draftu na řadu, Olajuwon byl již zamluvený jiným týmem. Tým však nechal bez povšimnutí Michaela Jordana a všechny ostatní budoucí hvězdy a místo nich zvolil Sama Bowieho, talentovaného, 216 cm vysokého hráče, jenž vypadal nadějně v rámci univerzitního týmu, kvůli svým zraněním se však nikdy nemohl stát hvězdou NBA. Od té doby je Portland terčem ostré kritiky za postoupení Michaela Jordana. Tak dlouho chodili kolem horké kaše, až jim vychladla.
Ale než tým Blazers odsoudíme, je důležité si uvědomit, že draft je ve své podstatě hádání a spekulace. Kdybychom měli stroj času, mohli bychom se vrátit do 80. let 20. století, koupit akcie Microsoftu a upozornit lovce talentů portlandských Blazerů na Michaela Jordana. Tým Blazers neměl křišťálovou kouli, přesto však naložil s informacemi, které v dané chvíli měl k dispozici, nejlépe, jak mohl. Když na to přijde, žádný tým si nemůže být nikdy naprosto jistý. Kdo tenkrát mohl vědět, že se z dotyčného Michaela Jordana se staně hvězda první třídy? Draft je pouhé výběrové řízení.
Nebo že by nebyl?
Ačkoli si to žádný z účastníků neuvědomil, týmy se nechaly draftem ovlivňovat dlouho po ukončení výběrového řízení. Díky praktikám ligového sběru dat, na něž by byl hrdý i ten nejpečlivější účetní, o tom existují důkazy. Od okamžiku, kdy nový hráč vkročí na hřiště, je každý aspekt jeho hry – od získaných bodů k počtu doskoků, změn, faulů, odehraných minut a asistencí – pečlivě zaznamenáván. Z těchto statistik mají velký užitek televizní hlasatelé, komentátoři i fanoušci.
Kdesi v záplavě těchto dat jsou skryty vzorce, kterých si všimli dva ekonomové: Barry Staw a Ha Hoang. Nečekali byste, že se ekonomové budou probírat sportovními statistikami. Na celém draftu je toho však víc, než se na první pohled zdá. Analýzy obou ekonomů odhalí jeden z nejmocnějších vlivů, se kterým jsme se doposud setkali. Takový, jenž sice pramení ze stejného zdroje jako přisuzování hodnot, od něhož se však odchyluje a svádí nás ještě víc z cesty zdravého rozumu. Prozkoumání tohoto vlivu nám umožní pochopit, jak se může náš první dojem z člověka změnit pouhým slovem, proč jsou pohovory mizerným způsobem, jak odhadnout budoucí výkon uchazeče o zaměstnání, a proč někdy stačí pouze milý obličej k vytvoření nabídky, která se nedá odmítnout.
Nejdříve se však podívejme, co se honí v hlavě manažerům sportovních týmů. Vzhledem k tomu, že mnohé závisí na skutečnosti, který hráč je na hřišti, je zcela zřejmé, že majitelé i trenéři budou chtít, aby na hřišti byli nejdéle ti nejschopnější hráči. Koneckonců nejde o hodinu tělocviku na základní škole a nemusíte se obávat stížností matek žáků.
Staw a Hoang vyvinuli důmyslnou empirickou metodu pro posouzení nejlepších hráčů. Poté, co podrobně rozebrali statistiku všech 271 nových hráčů NBA, byli schopni začlenit všechna čísla do tří různých kategorií, které měří dovednosti: bodový zisk (body za minutu, procento košů a trestných bodů); neústupnost (doskoky a bloky za minutu) a rychlost (asistence a získané míče za minutu).
Je-li hráč rychlý, neústupný a získává hodně bodů, pak byste předpokládali, že jej na hřišti uvidíte co možná nejvíc. Vskutku, když Staw s Hoangem důkladně prozkoumali statistická data, potvrdili, že bodový zisk sportovce přispěl k jeho celkovému času na hřišti. Je však s podivem, že další dva výkonnostní faktory, neústupnost a rychlost, „neměly téměř žádnou spojitost s počtem minut, které hráč odehrál“.
Namísto toho zcela jiná, skrytá síla vytlačila do pozadí všechna tři důležitá měřítka. Vše spočívalo v onom okamžiku, ne nepodobném situaci v hodině tělocviku, kdy si příslušné týmy vybraly hráče. Staw s Hoangem zjistili, že proměnlivý faktor nejvíce zodpovědný za čas, který odehrál hráč mNBA na hřišti – „daleko více než jakékoli dopady hráčova výkonu, zranění nebo jeho postavení na trhu“ – bylo jeho i po přezkoumání všech dalších faktorů v dané sezoně „každé zvýšení draftového čísla (např. byl vybrán jako devátý v pořadí a ne jako osmý) snižuje hrací čas až o 23 minut“. Je neuvěřitelné, že pořadí v draftu stále ještě předurčovalo hrací čas po celou dobu až do hráčova pátého roku v NBA, což byl poslední rok měřený ve výzkumu.
Pořadí mělo dokonce hlubší dopady. Pokud byl hráč vybrán v pozdější fázi draftu, pak se zvýšila pravděpodobnost, že bude prodán do jiného týmu, což nakonec ovlivnilo celkové trvání jeho sportovní kariéry.
„Hráč vybraný v prvním kole draftu,“ zjistili Staw s Hoangem, „zůstal v lize v průměru o 3,3 roku déle než hráč vybraný ve druhém kole.“
Nezapomeňte, že Staw s Hoangem oddělili pořadí v draftu od všech ostatních proměnlivých faktorů. Znamená to, že pokud máme dva hráče s naprosto stejnou neústupností, bodovým ziskem a rychlostí, pak ten, jenž byl vybrán dříve, obvykle získal delší hrací čas, měl menší pravděpodobnost, že bude prodán do jiného klubu, a jeho sportovní kariéra byla delší než kariéra protivníka, který – ačkoli prokázal stejné dovednosti, měl smůlu, že byl v draftu vybrán později.
Na okamžik se zde zastavme. Říkají Staw a Hoang to, co si myslíme, že říkají? Jakmile je hráč vybrán, jeho pořadí v draftu by již nemělo mít logicky žádný význam. Trenéry a manažery by přece měl zajímat hráčův výkon na hřišti a jeho celkové začlenění do týmu. Poté, co draft skončí, stane se z čísla pouze statistická informace, jež nemůže předznamenat hráčův skutečný výkon v jeho novém týmu.
Ale tady se dostáváme do bodu, v němž se setkává přisuzování hodnot s vlivem, jemuž říkáme zaslepenost diagnózou – tendence opatřovat lidi, nápady nebo věci nálepkami na základě našeho původního názoru na ně – a neschopnost tyto úsudky znovu přehodnotit, jakmile jsme k nim již dospěli. Jinými slovy, jestliže je hráči přiřazena nálepka „nízký výběr“, většina trenérů se nechá touto diagnózou ošálit a hráče začnou vnímat jinak. Jako by měl každý hráč na svetru nesmazatelnou cenovku. Získej hodně bodů, chytni hodně doskoků, blokuj střely, získávej míč, a pořád to neovlivní tvůj hrací čas tolik jako tvé pořadí v draftu.
Není těžké si představit, že kdokoli z nás může spadnout do stejné pasti jako trenéři NBA.
Bylo to jako losování týmů v hodině tělocviku. Akorát v sázce nebyl jen dobrý pocit z výhry, ale miliony dolarů. A ti, již měli být vybráni, nebyli žádní horliví žáci základní školy, nýbrž jedni z nejlepších sportovců na světě. Vítejte v draftu NBA, kde je výběr správného hráče klíčovou záležitostí.
Vyberte si brzy a moudře a můžete získat budoucí hvězdu. Z toho důvodu týmy NBA spolu navzájem uzavírají složité obchodní dohody, jen aby dosáhly nejlepší výběrové pozice. A právě tohoto záviděníhodného místa dosáhl tým Portland Blazers v roce 1984. Podfukem získali pozici číslo dvě v roce, jenž byl obzvláště bohatý na talenty; čtyři vybraní byli později zařazeni mezi padesát nejlepších basketbalových hráčů všech dob: jedenáctkrát zvolený mistr NBA Charles Barkley; Hakeem Olajuwon zvaný „Dream“, jenž dovedl svůj tým ke dvěma po sobě následujícím vítězstvím NBA; John Stockton, držitel rekordu NBA za získané míče a asistence; a hráč, kterého není třeba představovat, Michael Jordan.
Když přišel tým Blazers v draftu na řadu, Olajuwon byl již zamluvený jiným týmem. Tým však nechal bez povšimnutí Michaela Jordana a všechny ostatní budoucí hvězdy a místo nich zvolil Sama Bowieho, talentovaného, 216 cm vysokého hráče, jenž vypadal nadějně v rámci
univerzitního týmu, kvůli svým zraněním se však nikdy nemohl stát hvězdou NBA. Od té doby je Portland terčem ostré kritiky za postoupení Michaela Jordana. Tak dlouho chodili kolem horké kaše, až jim vychladla.
Ale než tým Blazers odsoudíme, je důležité si uvědomit, že draft je ve své podstatě hádání a spekulace. Kdybychom měli stroj času, mohli bychom se vrátit do 80. let 20. století, koupit akcie Microsoftu a upozornit lovce talentů portlandských Blazerů na Michaela Jordana. Tým Blazers neměl křišťálovou kouli, přesto však naložil s informacemi, které v dané chvíli měl k dispozici, nejlépe, jak mohl. Když na to přijde, žádný tým si nemůže být nikdy naprosto jistý. Kdo tenkrát mohl vědět, že se z dotyčného Michaela Jordana se staně hvězda první třídy? Draft je pouhé výběrové řízení.
Nebo že by nebyl?
Ačkoli si to žádný z účastníků neuvědomil, týmy se nechaly draftem ovlivňovat dlouho po ukončení výběrového řízení. Díky praktikám ligového sběru dat, na něž by byl hrdý i ten nejpečlivější účetní, o tom existují důkazy. Od okamžiku, kdy nový hráč vkročí na hřiště, je každý aspekt jeho hry – od získaných bodů k počtu doskoků, změn, faulů, odehraných minut a asistencí – pečlivě zaznamenáván. Z těchto statistik mají velký užitek televizní hlasatelé, komentátoři i fanoušci.
Kdesi v záplavě těchto dat jsou skryty vzorce, kterých si všimli dva ekonomové: Barry Staw a Ha Hoang. Nečekali byste, že se ekonomové budou probírat sportovními statistikami. Na celém draftu je toho však víc, než se na první pohled zdá. Analýzy obou ekonomů odhalí jeden z nejmocnějších vlivů, se kterým jsme se doposud setkali. Takový, jenž sice pramení ze stejného zdroje jako přisuzování hodnot, od něhož se však odchyluje a svádí nás ještě víc z cesty zdravého rozumu. Prozkoumání tohoto vlivu nám umožní pochopit, jak se může náš první dojem z člověka změnit pouhým slovem, proč jsou pohovory mizerným způsobem, jak odhadnout budoucí výkon uchazeče o zaměstnání, a proč někdy stačí pouze milý obličej k vytvoření nabídky, která se nedá odmítnout.
Nejdříve se však podívejme, co se honí v hlavě manažerům sportovních týmů. Vzhledem k tomu, že mnohé závisí na skutečnosti, který hráč je na hřišti, je zcela zřejmé, že majitelé i trenéři budou chtít, aby na hřišti byli nejdéle ti nejschopnější hráči. Koneckonců nejde o hodinu tělocviku na základní škole a nemusíte se obávat stížností matek žáků.
Staw a Hoang vyvinuli důmyslnou empirickou metodu pro posouzení nejlepších hráčů. Poté, co podrobně rozebrali statistiku všech 271 nových hráčů NBA, byli schopni začlenit všechna čísla do tří různých kategorií, které měří dovednosti: bodový zisk (body za minutu, procento košů a trestných bodů); neústupnost (doskoky a bloky za minutu) a rychlost (asistence a získané míče za minutu).
Je-li hráč rychlý, neústupný a získává hodně bodů, pak byste předpokládali, že jej na hřišti uvidíte co možná nejvíc. Vskutku, když Staw s Hoangem důkladně prozkoumali statistická data, potvrdili, že bodový zisk sportovce přispěl k jeho celkovému času na hřišti. Je však s podivem, že další dva výkonnostní faktory, neústupnost a rychlost, „neměly téměř žádnou spojitost s počtem minut, které hráč odehrál“.
Namísto toho zcela jiná, skrytá síla vytlačila do pozadí všechna tři důležitá měřítka. Vše spočívalo v onom okamžiku, ne nepodobném situaci v hodině tělocviku, kdy si příslušné týmy vybraly hráče. Staw s Hoangem zjistili, že proměnlivý faktor nejvíce zodpovědný za čas, který odehrál hráč mNBA na hřišti – „daleko více než jakékoli dopady hráčova výkonu, zranění nebo jeho postavení na trhu“ – bylo jeho i po přezkoumání všech dalších faktorů v dané sezoně „každé zvýšení draftového čísla (např. byl vybrán jako devátý v pořadí a ne jako osmý) snižuje hrací čas až o 23 minut“. Je neuvěřitelné, že pořadí v draftu stále ještě předurčovalo hrací čas po celou dobu až do hráčova pátého roku v NBA, což byl poslední rok měřený ve výzkumu.
Pořadí mělo dokonce hlubší dopady. Pokud byl hráč vybrán v pozdější fázi draftu, pak se zvýšila pravděpodobnost, že bude prodán do jiného týmu, což nakonec ovlivnilo celkové trvání jeho sportovní kariéry.
„Hráč vybraný v prvním kole draftu,“ zjistili Staw s Hoangem, „zůstal v lize v průměru o 3,3 roku déle než hráč vybraný ve druhém kole.“
Nezapomeňte, že Staw s Hoangem oddělili pořadí v draftu od všech ostatních proměnlivých faktorů. Znamená to, že pokud máme dva hráče s naprosto stejnou neústupností, bodovým ziskem a rychlostí, pak ten, jenž byl vybrán dříve, obvykle získal delší hrací čas, měl menší pravděpodobnost, že bude prodán do jiného klubu, a jeho sportovní kariéra byla delší než kariéra protivníka, který – ačkoli prokázal stejné dovednosti, měl smůlu, že byl v draftu vybrán později.
Na okamžik se zde zastavme. Říkají Staw a Hoang to, co si myslíme, že říkají? Jakmile je hráč vybrán, jeho pořadí v draftu by již nemělo mít logicky žádný význam. Trenéry a manažery by přece měl zajímat hráčův výkon na hřišti a jeho celkové začlenění do týmu. Poté, co draft skončí, stane se z čísla pouze statistická informace, jež nemůže předznamenat hráčův skutečný výkon v jeho novém týmu.
Ale tady se dostáváme do bodu, v němž se setkává přisuzování hodnot s vlivem, jemuž říkáme zaslepenost diagnózou – tendence opatřovat lidi, nápady nebo věci nálepkami na základě našeho původního názoru na ně – a neschopnost tyto úsudky znovu přehodnotit, jakmile jsme k nim již dospěli. Jinými slovy, jestliže je hráči přiřazena nálepka „nízký výběr“, většina trenérů se nechá touto diagnózou ošálit a hráče začnou vnímat jinak. Jako by měl každý hráč na svetru nesmazatelnou cenovku. Získej hodně bodů, chytni hodně doskoků, blokuj střely, získávej míč, a pořád to neovlivní tvůj hrací čas tolik jako tvé pořadí v draftu.
Není těžké si představit, že kdokoli z nás může spadnout do stejné pasti jako trenéři NBA.
Tento text je úryvkem z knihy:
Ori a Rom Brafmanovi: Houpačka – Proč se chováme iracionálně
Anotace vydavatele
Proč je často tak složité prodat zlevněné kvalitní zboží nebo ukončit nefungující vztah? Jak to, že dáme na rady někoho jen proto, že je vlivný? A proč tak snadno propadáme kouzlu lidí, kteří pro nás mohou být nebezpeční? Pokud si myslíte, že znáte své myšlenkové pochody, pak se nad tím zamyslete. A myslíte-li si, že uvažujete racionálně, pak vás tato kniha může přesvědčit o opaku.
Dokořán, Praha, 2009
