Student World

V komentáři k eposu o Gilgamešovi je jako jeden z paralelních příběhů zmíněn konflikt mezi sumerskými městy Urukem a Kiší. Gilgameš se nechce podrobit Kiši a preferuje vojenské řešení konfliktu, jakási rada starších mu to vymlouvá. Gilgameš se ovšem odvolá ke shromáždění všech občanů Uruku.
Příslušný text bývá z tohoto důvodu zmiňován především v diskusích o politickém uspořádání prvních sumerských městských států (absolutistická despocie, nebo něco jiného?). Jiří Prosecký, Blahoslav Hruška a Marek Rychtařík však ve svém komentáři ke gilgamešovským textům zmiňují ještě jinou věc. Kiš měla totiž proti Uruku jednu výhodu – ležela severněji, tedy proti proudu obou mezopotámských řek. Z tohoto důvodu mohla Uruku hrozit zamezením přístupu k vodě nebo naopak vyvoláním záplavy.
Spory o vodu jsou dnes mezi blízkovýchodními státy poměrně časté. Překvapivé ovšem je, že už v sumerské době byla soustava zavlažovacích kanálů natolik komplexní, že byla použitelná jako zbraň. Opravdu disponovaly státy proti proudu takovými přehradami, že mohly otevřít hráze a své sousedy prostě odplavit? (Jedna takováto obří přehrada-zbraň je dnes údajně v Severní Koreji nedaleko hranic od Koreje jižní.) Nebo naopak dokázaly odvést všechnu vodu a způsobit sucho?
Původně jsem si starověké zavlažovací kanály představoval jako "stružky" ústící z řeky, které se rozbíhaly a zmenšovaly až tam, kde se vsákly nebo vyschly – a toto místo pak zhruba představovalo hranici mezi obdělávanou půdou a pouští. Možná je ale všechno jinak, kanály nebyly izolovanými stružkami, ale propracovaným systémem. Snad ani vlastní řeka netekla mimo tuto síť, ale i její koryta byla různě umělá?
A lišila se nějak povaha zavlažování v Mezopotámii od situaci v Egyptě? (Tam měly první kanály údajně za cíl spíše odvodňovat bažinatou půdu.)

Mimochodem – úplně nejjižnějším sumerským městem byl Ur. Z tohoto hlediska by pak měl strategickou nevýhodu. Ur minimálně dvakrát ovládal celý mezopotámský jih (za 1. a 3. dynastie), ale možná mu nic jiného nezbývalo. Město bylo na svých severních sousedech kvůli vodě závislé, takže proto bylo de facto nuceno usilovat o jejich přímé vojenské ovládnutí…

Zdroj: Jiří Prosecký, Blahoslav Hruška, Marek Rychtařík: Epos o Gilgamešovi, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2003

autor Pavel Houser