Je zemědělství základem lidské agresivity? S takovou teorií přicházejí Richard Leakey (jeden z rodiny, která je proslulá především díky objevům v Olduvajské rokli) a Roger Lewin ve své knize Lidé od jezera.
Oba autoři předpokládají, že paleolitické společnosti byly poměrně mírumilovné. Agresivita byla mírněna nízkou hustotou zalidnění i tím, že de facto nebylo proč bojovat, respektive nebylo co ukrást. Majetek lovců byl omezen na to, co mohli během neustálého stěhování odnést na zádech.
Ne tak v době neolitu. Spolu se vznikem zemědělství došlo ke zvýšení hustoty osídlení. Agresivitu posilovalo i to, že majetek již bylo možné hromadit (lidé sídlili na jednom místě, obilí či mouku je možné skladovat také mnohem snáze než maso) a tedy bylo co krást.
Leakey a Lewin dokládají své teorie srovnáním bojovnosti řady zemědělských i lovecko-sběračských kmenů. Všímají si i takové otázky, jakou je kanibalismus. Zatímco předzemědělské společnosti zpravidla praktikují kanibalismus neagresivní (spíše pietní konzumace části mrtvého předka apod.), zemědělci naopak s oblibou konzumují poražené nepřátele a tento typ lidojedství u nich dokonce převládá. Kanibalové na Nové Guinei, Amazonii i v Tichomoří, o nichž vyprávěli od konce středověku evropští cestovatelé, se rekrutovali ze zemědělských kultur.
Celá otázka je samozřejmě komplikována velkým množstvím našich podvědomých sympatií a antipatií. Vzpomeňme na to, že v židovské mytologii byl tím zlým zemědělec Kain, dobrou stranu reprezentoval naopak pastevec Abel. Babyloňané měli dobro a zlo definována zcela opačně.
Nicméně se přece jen nezdá, že by paleolit byl obdobím nějaké totální mírumilovnosti. Neandrtálci byli minimálně zčásti vyhubeni člověkem dnešního typu. Již šimpanzi se příležitostně dopouštějí genocidy. Řada přírodních národů, které neznají zemědělství, mezi sebou vede (vedla) vyhlazovací války – příkladem jsou třeba národy dalekého severu, Laponci, Čukčové či Eskymáci. Vyskytuje se u nich rovněž pojídání zabitých nepřátel.
Celá teorie o souvislosti zemědělství a agresivity se tak zdá být dosti sporná, byť zajímavost rozhodně nepostrádá.
(Mimochodem, setkal jsem se s názorem, že růst agresivity v době neolitu byl dán právě tím, že lidé místo lovu obdělávali půdu a nastřádanou agresivitu pak obrátili do bojů vnitrodruhových. Tato představa je však dosti přitažená za vlasy – i v době paleolitu doplňovali lidé svoji potravu sběrem a stejně tak neolitičtí zemědělci dále pokračovali v lovu divokých zvířat.).
(Zdroj: Richard Leakey a Roger Lewin: Lidé od jezera, Mladá fronta, Praha, 1984)
