Student World

Právě touto otázkou se zabývá New Scientist. Jak rozhodnout třeba v případě, že se někomu zdá, že bojuje s vetřelci, přitom se ale v reálu pokusí uškrtit vedle spící ženu? Je nevinný, vinný nebo nevinný, leč šílený? Není to jen akademický problém. Brit Brian Thomas byl právě za popsaný čin obviněn z pokusu o vraždu, nicméně na základě psychiatrických posudků prohlášen za nevinného.

Pravda je, že obhajob argumentujících právě náměsíčností nebo různými spánkovými poruchami (sleep disorder) u soudů údajně přibývá. Jak rozhodnout, kdy se jedná o výmluvu? A i když ne, neodpovídáme do nějaké míry za své jednání i v těchto případech? (Poznámka: Něco podobného se řešilo i ve středověké scholastice, kdy šlo např. o odpovědnost člověka za sny včetně těch erotických, převládlo nicméně stanovisko, že ve snu se nelze dopustit hříchu.)

Jednou z možností je prostě se zaměřit na to, co se přitom odehrává v mozku, zda jsou během náměsíčnosti, lucidního snění apod. aktivní oblasti spojované spíše s emocemi nebo s vědomým rozhodováním. Právě tento výzkum provedla Ursula Voss z univerzity v Bonnu. Výsledek je sporný, „vědomí“ podle ní je v této fázi aktivní, ovšem offline jsou části mozku související s „úmysly“. Claudio Basseti z univerzity v Curychu došel k podobným závěrům – náměsíční měli aktivní oblasti spojené s emocemi a pohybová centra (logicky), centra pro rozhodování spala. Z toho by se zdálo, že za své jednání v těchto stavech člověk není odpovědný.

Samozřejmě obžalovaní mnohdy náměsíčnost pouze simulují. New Scientist popisuje, že stavy akutní náměsíčnosti mohou vznikat jako reakce na akustický podnět (zaštěkání psa apod.), pokud se dostaví v určité fázi spánku, a zejména pokud dotyčný předtím trpěl spánkovou deprivací. U „normálních“ lidí ale ani tímto způsobem „chůzi ve spánku“ vyvolat nelze, což by mohlo umožnit test (nejde ale i tohle nějak simulovat?).

Ovšem i u lidí, kteří touto poruchou skutečně trpí, zůstává otázkou, co vlastně s nimi, když v těchto stavech ohrožují sebe nebo své okolí. Někteří podle všeho páchají v tomto stavu zločiny, které by vlastně chtěli spáchat i v bdělém stavu, mají k nim motiv/emoce, jen se neodváží nebo se kontrolují. (Příklad: Co když ve spánku uškrtím někoho, po kom budu dědit, někoho, s kým jsem se večer předtím pohádal apod.?)

Zdroj: New Scientist

Na podobné téma viz také článek Darwinovský utilitarismus – nejde o to, zda někdo za něco „může“

Poznámka: Kuriózní námět na detektivku: někdo by se záměrně uváděl do stavů náměsíčnosti, aby v nich spáchal zločin, za který by však nemohl být odsouzen?

autor Pavel Houser