Student World

***Tiskové prohlášení Evropské jižní observatoře – ESO 021/08

Akreční disky v pravých barvách – pozorování kvasarů provedená pomocí ESO/VLT sjednotila výsledky pozorování s teoretickými modely

Kvasary jsou jasná aktivní jádra vzdálených galaxií. V jejich centru se nachází supermasivní černá díra, která může uvolňovat až trilionkrát více energie než naše Sluce. Tento ohromný zdroj energie je poháněn mezihvězdným plynem, který, jak se předpokládá, je do černé díry nasáván z okolního akrečního disku. V článku, který byl tento týden uveřejněn v časopise Nature, byla po dlouhé době potvrzena předpověď intenzivního světelného vyzařování vysílaného těmito akrečními disky. Svou roli zde sehrály také dalekohledy ESO/VLT.

"Astronomové byli velmi dlouho v rozpacích, protože ani ty nejlepší modely akrečních disků nebyly v dobrém souladu s výsledky některých pozorování, konkrétně s faktem, že disky nevypadaly tak modře, jak by měly," vysvětluje vedoucí skupiny Makoto Kishimoto.

Uvedený rozpor mohl být signálem, že v modelech je něco špatně. Makoto Kishimoto se svými kolegy tento nedostatek prozkoumal a na základě studia polarizovaného světla šestice kvasarů dokázali, že spektrum disku je právě takové, jaké by mělo být podle předpovědi.

"Hlavním a kritickým problémem při pozorování byl v našem případě fakt, že samotný disk je obklopen mnohem větším torem (toroidálním oblakem) obsahujícím horký prach, jehož světlo částečně přezáří svit disku," říká Kishimoto. "Jelikož světlo, přicházející z disku, je rozptylováno v jeho blízkém okolí a tedy polarizováno, je možné sledováním pouze polarizovaných paprsků z kvasaru odhalit skrytý svit akrečního disku."

Stejně jako rybář, který si nasadí brýle s polarizačním filtrem, aby se zbavil odlesků od hladiny a viděl tak lépe pod ni, také filtr v dalekohledu astronomům umožní prohlédnout skrze oblaky plynu a prachu a spatřit modře svítící disk pozorovaný v infračervném oboru.

Pozorování byla provedena přístroji FORS a ISAAC, které jsou umístěny na dalekohledu VLT o průměru zrcadla 8,2 m ve spolupráci s dalšími teleskopy včetně STFC’s UKIRT.

Platnost stávajícího pohledu na akreční disky byla tedy potvrzena. Autoři věří, že další pozorování a měření oblaku může poskytnout důležité informace o tom, kde a jak disk končí a jakým způsobem je materiál disku doplňován z okolí.

Další informace:

Článek "The characteristic blue spectra of accretion disks in quasars as uncovered in the infrared," autorů Makoto Kishimoto a dalších vyšel 24. července 2008 v časopise Nature. Tým: Makoto Kishimoto (Max-Planck-Institut für Radioastronomie, Bonn, Německo), Robert Antonucci, Omer Blaes a Christian Leipski (University of California, Santa Barbara, USA), Andy Lawrence (SUPA, University of Edinburgh, VB), Catherine Boisson (LUTH, Observatoire de Paris, Francie) a Marcus Albrecht (Universidad Catolica del Norte, Chile).

Multimédia: http://www.eso.org/public/outreach/press-rel/pr-2008/phot-21-08.html
Zdroj: http://www.eso.org/public/outreach/press-rel/pr-2008/pr-21-08.html

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí.
Archív Tiskových prohlášení ESO v češtině je k dispozici na adrese: http://www.astrovm.cz/eso.

autor Jiří Srba