Může to být prostě náhoda, ale existují i další výklady. Podle jednoho vysvětlení není důležitá ani tak vzdálenost v prostoru, ale v čase. V současném vesmíru je už možná většinou pozdě na to, abychom takové objekty mohli vidět.
To, co pozorujeme jako kvazary, vzniká při krmení černé díry okolními hvězdami. Tyto hvězdy jsou při pádu roztrhány slapovými silami ještě předtím, než se dostanou za horizont událostí (na části hvězdy, které jsou blíže/dále od nitra černé díry působí různě velké gravitační síly, a tento rozdíl hvězdu opakovaně roztrhá). Mračna plynu vtahovaná černou dírou nemohou snižující se potenciální energii kompenzovat zvýšením rychlosti, protože tomu brání plyn padající před nimi. Potenciální energie se tedy přemění a tepelnou a zářivou (kvazary se jmenují podle záření v rádiové části spektra – quasi stellar radio sources-, ale září i ve viditelné oblasti).
Zpět k problému, proč kvasary nenajdeme v blízkých galaxiích. Možná, že centrální černé díry již prostě oblast kolem sebe „vyluxovaly“ a nemají už dále hvězdy, které by mohly požírat. Možné je ale i to, že problém není ve hvězdách, ale ve velikosti černé díry. Jak černá díra tloustne a zvyšuje svou hmotnost, natahuje se také její horizont událostí. U vzdáleného horizontu budou přitom slapové síly menší – velké černé díry na své okolí působí trochu překvapivě menšími slapovými silami. Podobně gravitační působení Slunce na Zemi převažuje nad gravitačním působením Měsíce, ale slapové jevy vyvolává hlavně bližší Měsíc. (To lze dopočítat, když si zkusmo spočítáme rozdíl gravitační síly na dvou koncích tělesa při přitahování hmotným vzdáleným zdrojem a méně hmotným, avšak bližším zdrojem.)
Menší slapové síly větší (starší) černé díry nedokážou už pak hvězdu roztrhnout, ta bude pohlcena jako celek. V tomto případě „celistvému“ objektu nebude nic bránit zvyšovat rychlost, jako se to děje při volném pádu. Potenciální energie se přemění ne na záření a teplo, ale na energii kinetickou. Rozervání hvězdy nastane až později, kdy větší blízkost černé díry vyvolá vznik patřičných slapových jevů. Pokud k tomu ale dojde až „pod“ horizontem událostí, nemáme žádnou šanci se o tom dozvědět, záření k nám už nepronikne.
Takže pravděpodobná odpověď: V okolí asi kvazary nemáme prostě proto, že ho vidíme mladší než vzdálenější oblasti vesmíru. Černé díry už mezitím příliš vyrostly. I pokud mají stále co požírat, už přitom nesvítí.
Zdroj: Neil Degrasse Tyson: Smrt v podání černé díry, Mladá fronta, Praha 2008
