Bakterie si proto vyvinuly prostředky, jak ionty převádět na nanočástice kovového zlata; reakce probíhá na vnější straně buňky. Tuto reakci umožňuje bílkovina delfibactin. Nathan Magarvey z McMaster University (Hamilton, Ontario) a jeho kolegové se domnívají, že by zde mohl být potenciál pro těžbu zlata. Jednak takto přímo získávat zlato rozpuštěné ve vodě, za druhé na tomto základě postavit jednoduchý senzor, který by měřil koncentraci iontů a pomáhal při hledání ložisek.
Nanočástice zlata sráženého bakteriemi mají průměr 25-50 nanometrů, mohou se však nakupit a vytvářet skvrny viditelné i pouhým okem. Potíž je ale v tom, že takto vzniklé zlato odráží světlo jinak, než jsme zvyklí (tedy má jinou barvu). Technologické využití bakterií bude proto každopádně třeba ještě doladit.
Magarvey zkusil vystřihnout z genomu bakterií gen pro delfibactin a ty v přítomností chloridu zlatného (zlatitého?) hynuly. Stačilo však do prostředí přidat příslušnou bílkovinu a zase přežívaly.
Poznámka: V roce 2009 byly objeveny podobně fungující bakterie Cupriavidus metallidurans, které ale příslušnou reakci provádějí přímo uvnitř buňky.
Zdroj: New Scientist
