Student World

Biologičtí strukturalisté se na vývoj živé přírody dívají poněkud jinou optikou pohledu než je dnes převládající genocentrické pojetí. Spíše než evoluci genů vidí v živé přírodě evoluci či ještě spíše trvání tvarů.

Tvary, ať už chápané v úzce prostorovém smyslu slova nebo šířeji (i na úrovni funkčnosti apod., tj. jako struktury — odtud i název celého směru), jsou pro strukturalistickou biologii jakýmsi základním stavebním kamenem. Hmota je v jejich pojetí vlastně pouze něčím, co vyplňuje prostor tvarů (funkcí, struktur). Výplň, kterou jsou i samotné geny, přitom není důležitá pro "podstatu věci".
Biologičtí strukturalisté se odvolávají mj. i na strukturalismus v současné lingvistice: Identita je dána funkcí a zařazením do systému, nikoliv hmotnou shodou či podobností na úrovni molekul. Pokud řeknete, že do práce vždy jezdíte "týmž vlakem", rozhodně se nedomníváte, že má pokaždé stejnou lokomotivu nebo vagóny.
Vývoj živé přírody je tedy pro strukturalisty vlastně neustálou obměnou určitých předem daných, zpravidla geometricky chápaných objektů a vztahů. Spíše než sekvence nukleotidů v DNA určují konečnou podobu živých organismů jakési matematické zákonitost.
Jestliže se má tento pohled na biologickou skutečnost dostat z roviny teoretických, díky důrazu na nehmotné ideje platonismem silně ovlivněných úvah do rámce empirické vědy, musí celá teorie samozřejmě nabídnout i nějaké ověřitelné předpovědi. Stejně jako se určitým směrem ubírají biochemické reakce v živých organismech či mutace DNA, měl biologický strukturalismus nabídnout nějakou sadu rovnic či zákonů, jimiž se řídí evoluce tvarů: například z "koule dříve či později vznikne kvádr, pokud ovšem není umístěna uvnitř jehlanu."
A. Gurvič, jehož myšlenky se biologickým strukturalistům v mnohém blížily, napsal, že cílem je vyvodit z teorie něco jako seznam biologicky nemožných forem (čistě na základě geometrických/matematických úvah) a pak zjistit, zda tyto podoby opravdu scházejí v živé přírodě. Pokud by se něco takového podařilo potvrdit, znamenalo by to triumf celé koncepce.
Smyslem biologického strukturalismu v podání Goodwina je pak opět vypracování jakési taxonomie "povolených" tvarů a jejich "povolených" přeměn, tedy cosi na způsob periodické tabulky prvků a fyzikálních/chemických zákonů. Ačkoliv tedy biologičtí strukturalisté bývají obviňováni místy až z mysticismu, lnou poněkud paradoxně k vědám ještě "tvrdším", než je biologie samotná.
Tvar se v podání biologických strukturalistů uplatňuje jak na úrovní ontogeneze, tak i fylogeneze. Tyto procesy se dokonce stávají jaksi bezčasými, tvary jsou k sobě v určitých vztazích bez nutnosti nějaké evoluční příbuznosti v genetickém slova smyslu (takže systematika strukturalistů je podobná spíše té původní linéovské, která rovněž vychází z morfologické podobnosti, než klasifikaci, jež získáme porovnáním sekvencí genomů).
Tvar představuje jakýsi atraktor, ke kterému jsou struktury v průběhu vývoje jedince i druhu taženy. Spíše než odpovědí organismů na měnící se vnější prostředí je tedy vývoj organismů určován jaksi zevnitř, z nich samých. Geometrické transformace na rozdíl od mutací DNA navíc nejsou náhodné. Kaufmann dokonce tvrdí, že ony uspořádané geometrické struktury vznikají ne díky, ale "navzdory" náhodným mutacím a přírodnímu výběru, protože jsou nadány jakousi vnitřní stabilitou bez ohledu na náhodné míchání geny a destruktivní tlak okolního prostředí.
(Mimochodem, ona jakási bezčasovost a ahistoričnost strukturalistické biologie opět dobře koresponduje s platonismem a jeho světem věčných a proměnám nepodléhajících idejí)
Biologický strukturalismus byl populární především v 80. letech minulého století, později jeho význam poněkud opadl. Jeho tvůrci sice předložili celou řadu matematických modelů, oponenti ovšem kritizovali vztah těchto modelů k reálnému světu živé přírody. Zdá se, že svůj původní záměr spočívající ve vypracování nějaké globální systematiky tvarů, se biologickým strukturalistům alespoň prozatím splnit nepodařilo.

(Zdroj: Anton Markoš: Tajemství hladiny, Vesmír, Praha, 2000. Kniha je v elektronické podobě ve formátu PDF k dispozici na stránkách ftp://vesmir.msu.cas.cz/knihy/Tajemstvi_hladiny/cela_kniha/, stať o strukturalismu v kapitole 03)

autor Pavel Houser