Úloha: Co se stane s našimi "vnitřními biologickými hodinami", pokud se změní okolní teplota. Začnou se hodiny zpomalovat nebo prodlužovat? Pokuste se v odpovědi vyčerpat co nejvíce možných pohledů na celou záležitost (relativistické efekty pomineme :-)).
První odpověď je čistě chemická: "Hodina" v našem těle může být prostě měřena tím, že zreaguje určité množství látky. U teplokrevných živočichů nezávisí teplota těla prakticky nijak na teplotě okolí, s hodinami se nestane nic. Naopak u živočichů studenokrevných poběží při zvýšení teploty časoměrná reakce rychleji, zrychlí se jejich subjektivní čas a okolí jim bude připadat zpomalené. To celkem odpovídá tomu, že studenokrevní živočichové jsou za tepla mnohem čilejší.
Dobře. Nicméně teplota do určité míry kolísá i u nás. Znamená to, že s horečkou nám okolní čas poběží subjektivně pomaleji, protože naše vnitřní hodiny se zrychlí?
Hudson Hoagland skutečně provedl takový pokus, když nechal lidi s horečkou odhadnout, za jak dlouho uplyne jedna minuta. Poté je požádal o totéž v době, kdy se již vyzdravili. Skutečně se ukázalo, že rychlost vnitřních hodin odpovídá teplotě – v určitém malém rozmezí se zdálo, že dokonce i platí známý vztah, podle kterého se při zvýšení teploty o 10 stupňů (k tomu však logicky v pokusu nedošlo :-), jde o extrapolaci) rychlost chemické reakce přibližně zdvojnásobí. Závislost je tedy exponenciální.
Zdroj: Ritchie R. Ward: Živé hodiny, Mladá fronta, Praha, 1980
Nicméně, pokus vzbuzuje určité pochybnosti. Kdo byl někdy nemocný, ví, že následkem choroby (horečky, léků etc.) můžete být docela dobře naopak otupělí a zpomalení.
Další aspekt: Pokud by vnitřní čas závisel na nějakých chemických hodinách (a ne třeba na vnímání změn sluneční intenzity a dalších vnějších pochodů – možná i hodiny v nás jsou ve skutečnosti spíše "vnější"), mohla by rychlost chemické reakce záviset i na takových věcech, jako je koncentrace kyslíku či nějakých iontů v krvi, dýchacím centru či v tkáních.
