I přes vynález rovnoměrně temperovaného ladění vědci dál pokračovali ve výzkumu harmonií čistých poměrů. Zajímavým předchůdcem harmonografu je kaleidofon, který v roce 1827 vynalezl sir Charles Wheatstone. Podobně jako harmonograf, i tento přístroj zobrazuje harmonie.
Nejjednodušší verze kaleidofonu sestává z ocelové tyčky, jejíž jeden konec je upevněn na těžkém mosazném podstavci a druhý je opatřen stříbrným skleněným korálkem tak, aby se při jeho osvětlení promítl na plochu před ním. Tímto způsobem lze vytvořit překvapivě rozsáhlé množství obrazců, podle toho, jak do kaleidofonu udeříme a následně jej budeme rozechvívat houslovým smyčcem (několik z nich viz obrázek).
Kaleidofon se nechová jako struna, protože je upevněn jen na jednom konci. Podobně jako u dechových nástrojů, které jsou obvykle na jednom konci otevřené, je matematika jeho harmonických tónů složitější než matematika monochordu nebo harmonografu (naproti dole jsou zobrazení některých alikvotních tónů).
Jiné verze kaleidofonu používají ocelové tyčky se čtvercovým nebo oválným průřezem, díky nimž vznikají další obrazce. Wheatstone označoval svůj vynález za „hračku filozofů“, a když obrazce z něj vzniklé pozorujeme, vskutku rychle pocítíme úžas nad jejich jednoduchou krásou.
Chcete-li si sestrojit vlastní kaleidofon, zkuste upevnit pletací jehlici do svěráku a na volný konec připevnit stříbrnou kuličku.
Použijte světelný zdroj, který vrhá jasné bodové světlo.
kaleidofon
