Student World

Zásadním přínosem pro zpomalení záporného efektu provozu automobilů může být v budoucnosti pouze přechod na užití jiných zdrojů energie, než nabízejí ropné produkty. V úvahu přichází užití palivových článků, elektromobilů, biodieslů, spalování vodíku, užití solární energie apod. Většina z alternativ je teoreticky dobře známa. Již nyní některé vozy jezdí na biodiesel vyráběný z řepky, probíhají testy pohonu na kapalný vodík, předpokládá se, že v r. 2004 budou v prodeji první elektromobily na palivové články. Snad nejslibnější vývoj však představuje automobilový pohon na zemní plyn.

Historie dopravních prostředků s plynovými motory je delší než pohon na kapalná paliva (ten se začal prosazovat až koncem 19. století). Tenkrát šlo o využití energie svítiplynu získávaného převážně z černého uhlí. V době l. i 2. světové války se civilní doprava částečně k plynovým motorům vrátila , protože kapalná paliva se přednostně využívala k válečným účelům. Na silnicích se opět objevila auta na svítiplyn (ten se nejdříve skladoval nestlačený v pryžových vacích na střeše aut, od 30. let se skladoval stlačený v tlakových zásobnících), a dokonce i na tzv. dřevoplyn, který se ze dřeva. vyráběl kontinuálně za jízdy přímo v prostoru vozu.

V současné době samotný pojem provoz automobilu na plyn (na rozdíl od kapalných pohonných látek) u nás představuje buď pohon na stlačený zemní plyn nebo pohon na zkapalněné uhlovodíky (které za normálních podmínek jsou v plynné fázi) – LPG ( Liguid Propan Gas). Jedná se o průmyslově vyráběný produkt, který obsahuje vyšší uhlovodíky (molekuly s delšími řetězci). Nejčastějším výchozím materiálem pro jeho výrobu je ropa. Chemické i fyzikální vlastnost zemního plynu a LPG se značně odlišují, rozdílné je i složení spalin a finální dopad na životní prostředí.

Zemní plyn v dopravě slouží pro provoz autobusů, nákladních automobilů, zemědělských strojů, na železnici atd . Celkový počet osobních vozů na zemní plyn ve světě se odhaduje na 1,5 milionu, jejich procentuální zastoupení se v jednotlivých zemích značně liší, naše republika v tomto rozhodně mezi špičku nepatří.

Modely na zemní plyn přímo vyrábějí někteří producenti (BMW, Fiat, Volvo), jiné osobní vozy lze na zemní plyn dodatečně přestavět. Průměrná dojezdová vzdálenost je 200 až 300 km, existuje však možnost zabudování dalšího zásobníku. Byly již dokonce vyrobeny modely s dojezdem až do 600 km.

V ČR jsou v provozu osobní automobily s tzv. alternativním pohonem, což znamená, že řidič podle okolností může využívat buď zemního plynu nebo benzinu. Od jejich rychlejšího prosazování odrazují především dvě okolnosti : vysoké pořizovací náklady a zatím malý počet tankovacích možností; roli může hrát i zmenšení vnitřního využitelného prostoru vozu. Výhodou je levnější provoz.

Vzhledem k tomu, že zemní plyn patří mezi neobnovitelné zdroje, délka jeho užití je omezena existujícími zásobami. V příštích desetiletích ale vozy na pohon zemním plynem budeme na silnicích potkávat určitě stále častěji.

autor Jana Houserová