Student World

***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Timothy Gowers, profesor matematiky z Cambridge, odpovídá na otázky, na něž se ho dle jeho vlastních slov ptají lidé pořád dokola…

– Je pravda, že po třicítce už matematikové nejsou schopni udělat žádné objevy?

Ne. Vztah mezi matematickou produktivitou a věkem se liší případ od případu. Je sice pravda, že někteří matematici dosáhli svých největších objevů mladí, ale obecně to dle Gowerse neplatí. Je také možné, že chytří matematici už mají ve vyšším věku ukojenou ctižádost, a proto již nejsou tak motivovaní. Každopádně – třeba Andrew Wiles dokázal Velkou Fermatovu větu až po čtyřicítce.

– Proč je v matematice tak málo žen?

Je pravda, že ženy vykazují statisticky v testech horší výsledky u prostorové představivosti. To ale malý podíl žen v matematice nevysvětluje. Prostorová představivost se dá trénovat, navíc není pro matematika ani náhodou nepostradatelná a řada velkých matematiků ji dle vlastních slov neměla příliš dobrou.
Samozřejmě můžeme celý jev vysvětlovat různě sociálně. Podle Gowerse je k matematice např. obtížné se vracet, když ji jednou opustíme (mateřství apod.). (Poznámka: Řada oborů ale utíká kupředu mnohem rychleji než matematika. Proto by se zdálo, že návrat po několikaleté přestávce bude třeba u genetiky ještě problematičtější?)

– Jak souvisí matematika s hudbou?

Od Pythagora máme ve zvyku oba obory spojovat. Drtivá většina matematiků je však nemuzikálních. Nezájem o druhý obor vesměs platí i obráceně. Nepodařilo se prokázat, že by hudební výchova dětí nějak zlepšovala jejich matematické schopnosti.

– Jak často řeší známé matematické problémy amatéři?

Podle Gowerse ve skutečnosti téměř nikdy. Když vás něco napadne, pravděpodobně to už napadlo i někoho jiného (poprvé nejspíš před staletími). Pro řešení otevřených problémů je třeba mít zvládnuté určité techniky. Těžko si představit, že by amatér vynalezl i je. Může si je samozřejmě osvojit, ale pak je otázka, zda ho můžeme označovat za amatéra.
Nematematici se ovšem mohou uplatnit v oblastech okrajových, které nesouvisejí s hlavním proudem matematického poznání, a specializované techniky zde proto moc nepomůžou. Tak žena v domácnosti Marjorie Riceová objevila nová dláždění roviny neperiodickými pětiúhelníky a Gaussovu hypotézu dokázal německý učitel Kurt Heegner.

Zdroj: Timothy Gowers: Mathematics – a very short introduction, Oxford University Press, 2002

Mimochodem, Gowers se v knize dopouští několika podle mého názoru lehce kontroverzních výroků. Například popírá/zpochybňuje jakýkoliv „platonismus“ a pochopení podstaty matematických objektů. Říká, že porozumění matematickému objektu je prostě zvládnutí pravidel, jak s ním manipulovat (zjevně inspirováno Wittgensteinem). Dle Gowerse ve skutečnosti neexistuje rozdíl mezi chápáním a technickou zručností. Správně používat pojem můžeme i tehdy, aniž přesně víme, co znamená. Tohle Gowers prosazuje i do výuky matematiky, kde se podle něj klade příliš velký důraz na „pochopení“, což je často ale pro studenty příliš složité.

autor Pavel Houser