Student World

***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

S touto myšlenkou přišel Richard Gott. Celá poměrně komplikovaná teorie přitom vychází z existence hypotetických superstrun. Jako Cauchyho horizont je prostor označen podle matematika, který promyslel příslušnou geometrii dávno před vznikem této fyzikální interpretace.
Cauchyho horizont vypadá trochu jako přesýpací hodiny, respektive jako výřez z kužele absolutní minulosti a budoucnosti. Křivka přitom podle Gotta ohraničuje prostor, ve kterém cestování časem možné _není_ – tj. v této koncepci nemůžeme znovu navštívit oblasti, které jsou nám v časoprostoru relativně daleko (a pak se samozřejmě nemůžeme dostat mimo „absolutní kužel“).
Cestování v čase je pak možné pouze v jakémsi „mezistupni“. Pokud bude např. stroj vynalezen v roce 3000, bude možné z budoucnosti cestovat zase jen do roku 3000, alespoň to tvrdí Richard Gott. A protože nepotkáváme turisty z budoucnosti, lze předpokládat, že na objev stroje času si tedy lidstvo bude muset ještě nějaký čas počkat.
Gott ještě uvádí nápad Kipa Thorna, jak by se k cestě časem daly použít červí díry. Opět však platí, že nelze cestovat do doby, která předcházela konstrukci vlastního zařízení (protože v té době cestování časem ještě neexistovalo). Totéž pak platí pro případ, že stroj by byl zničen – vzdálenější budoucnost by se chrononautům opět uzavřela.

Zdroj: Richard Gott: Cestování časem v Einsteinově vesmíru, Argo a Dokořán, Praha, 2002

autor Pavel Houser