Student World

pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Variací na Vězňovo dilema existuje bezpočet. Následuje jedna z těchto her: dva hráči se v každém kole rozdělí o bank se 100 body. Každý má dopředu (a samozřejmě tajně) napsat, kolik z banku chce pro sebe, o eventuální zbytek do 100 se hráči rozdělí napůl. Pokud bude celková částka vyšší než 100, nedostane nikdo nic.
Jak za této situace postupovat? Respektive, objeví se nějaká „optimální strategie“, samozřejmě za předpokladu, že hráči se hráči se spolu budou utkávat dostatečně často a systém bude mít „paměť“, tj. budou si pamatovat své předcházející hry?
Jednoduchým řešením je chtít vždy 50 bodů nebo chtít vždy více či méně. Tady si lze vzpomenout na trochu obdobný příklad dělení banku, kdy lidé vesměs nejsou ochotni se dělit v horším poměru než cca 3/7 a raději volí verzi, kdy nikdo nedostane nic.

Nicméně zpět k našemu banku. Hru ještě drobně modifikujeme a zvýrazníme její „nenulovost“, tj. odměnu „hodných“ strategií. Pokud celková částka požadovaná oběma hráči nedosáhne 100, bude rozdíl navýšen o polovinu (a opět rozdělen napůl). Pokud oba hráči volí variantu, kdy požadují 0 bodů, bude se celkově dělit maximum – 150 bodů a každý dostane 75 bodů. Stále ale platí, že pokud vím/předpokládám, že můj protihráč volí 0 bodů, když zvolím 100, mohu získat více než 75 bodů při kooperativní volbě 0. (Tady se ukazuje, proč se „nevybraná“ částka zvyšuje o polovinu a ne třeba třikrát – pak by existovala jednoznačná optimální strategie bez ohledu na chování soupeře).
Richard Sosis, antropolog z University of Connecticut, použil tuto hru pro výzkum míry kooperace v izraelských kibucech. Zkoumal, zda se míra spolupráce, tj. volba nižší částky, bude lišit dle toho, zda jde o kibuc sekulárního či náboženského typu (v pokusu vždy hráči hráli anonymně a o soupeři pouze věděli, že je z téhož kibucu); taktéž zkoumal, zda budou větší kooperaci vykazovat muži nebo ženy. Sosisovi šlo o to, zda jedním z faktorů pro přežití různých náboženských komunit je to, že vykazují větší míru vzájemného altruismu, to nás ale na tomto místě nemusí zajímat a soustřeďme se na vlastní hru.
V průměru se ukázalo, že hráči volili 30 bodů, nulu téměř nikdo; tímto postupem sice zabránili tomu, aby byli „nespravedlivě oškubáni“ a při příliš hamižné strategii soupeře ho připravili o jakýkoliv zisk. Na druhé straně, pokud soupeř volil stejnou strategii, tedy cca 30 bodů navyšovaná částka, tj. zbytek do 100, nebyla příliš velká a nenulový potenciál hry nebyl plně využit.
Jaké další možné herní strategie vás napadají?

Zdroj: Richard Sosis, The Adaptive Value of Religious Ritual, American Scientist 3-4/2004

autor Pavel Houser